Stromovka v létě v podvečer

neděle 26. srpen 2012 18:00

Letní Stromovka na mě vždycky působila hodně poeticky, proto jsem obrázky z večerní procházky tentokrát proložila verši mých oblíbených básníků i ukázkami z vlastní tvorby.




Kudy se tvá cesta vine
na té pouti kolem hvězd
po proudu řeky líném
i zašlou slávou velkých měst
pohostinnným krajem rybářů
do modravého dechu hor
však stále uniká ti jedna věta
jak astronomům meteor
jdeš stále blízko vedle nás...



















Rukama nelom, zbytečně se netruď
dokud ti srdce ještě v těle slouží!
Hřbet neohýbej, ani sluhou nebuď
buď sokolem, co vzhůru k nebi touží.
Nepokořuj se nestoudnické pýše
nedej se zdeptat strastí kolikerou
trp jenom v duši, pro sebe plač tiše
němý jak skála, do níž hromy perou.
Nes hlavu vzhůru jako borovice
co do mraků ční ve staletém lese
život je boj, ať přijde blýskavice
po tmě a bouři den zas rozklene se...
Aleksa Šantić













Za trochu lásky šel bych světa kraj
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý
šel v ledu, ale v duši věčný máj
šel vichřicí, však slyšel zpívat kosy
šel pouští a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.
Jaroslav Vrchlický











I kdyby tě srdce bolelo
a vzpomínky už vůbec nehřály
nedívej se na svět z povzdálí.
Jako skála nad vodou
nad vesnicí věž
ční slunce nad obzorem
tak neváhej a za ním běž...















Až probudí tě vlahá rána
kdy časně slunce otevírá krám
až v tříčtvrťovém taktu zazní píseň známá
tvůj cíl se blíží jak s přílivem oceán.
Až zavrzají veřeje tvé dospělosti bran
když na severní straně večerka jde spát
v kapse klíček pro štěstí, pár dospělých rad
na své cestě za sluncem kráčíš dál ty sám...











Vesmírem bloudíme statisíce let
snad zítra už nám štěstí bude přát
a vystoupíme z hloubky k výšinám
kam cesta trvá sto světelných let
tam každý host je zván
ať vytvořil ho zlatý hvězdný prach
či tělo má jak z mlhoviny cár
my ze sluneční záře stvoření
duhou halíme si tvář
snílkům skrýváme se do dlaní
a nepoutá nás prostor ani čas.
Obýváme červánkovou planetu
stvoření jsme z prachu kolem cest
a dešťových mraků
utkaní ze stříbra hvězd
a řeči tažných ptáků
naše cesta vede zpátky milióny let
cestujeme železnicí lehce duhovou
teď dopluli jsme hedvábnou a modrou tmou
na zastávku jménem Svět.















Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Původní záměr byl fotoblog, ale občas sem napíšu i nějakou úvahu, recenzi či reportáž ze zajímavé akce.

Vystudovala jsem strojní inženýrství, aplikovanou elektrotechniku, základy průmyslového designu a základy tvůrčího psaní. Mám praxi v průmyslu, vzdělávání a výzkumu, od r. 2013 pracuji jako OSVČ. Věnuji se zpracování digitalizovaného obrazu, marketingovým výzkumům a umělecké tvorbě.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora