Rychnov nad Kněžnou

neděle 16. září 2012 10:00

Na závodech obvykle nemívám čas a většinou ani sílu příliš procházet okolí. Pokud někam jedu na dva dny, jako se mi to podařilo posledně, tak je potom přece jenom víc času na procházku i pořízení fotodokumentace.

Závod s názvem Rychnov Classic Marathon mě lákal už dávno, ale odhodlala jsem se na něj až letos. Věděla jsem, že vede po silnici "zvlněným terénem", takže jsem se chtěla důkladně připravit. Poslední měsíc před závodem jsem naběhala v náročném terénu v kopcích téměř čtyřista kilometrů, takže jsem věřila, že jsem přípravě dala dost. Přesto musím přiznat, že mě závod překvapil svojí náročností. Skoro bych řekla, že to byl druhý nejtěžší, jaký jsem dosud běžela, hned po horském maratónu v Jeseníkách. Těžké bylo hlavně to, že se běželo stylem, kterému se říká "nahoru - dolů", kdy se střídají výběhy a seběhy. Zde se pravidelně střídala dlouhá stoupání s prudkými seběhy, když největší stoupání bylo až na 29. kilometru. Po něm následoval asi osm kilometrů dlouhý seběh, který byl pro mě nejhorší část závodu. Možná se zdá, že na seběhu není nic těžkého, že si člověk odpočine, ale není to tak. Dochází k otřesům a nárazům na pohybový aparát (zvlášť, když člověk nemá úplně muší váhu), a běžet třeba tři čtvrtě hodiny z kopce je únavnější než stejnou dobu stoupat nahoru. Shodují se na tom i další běžci a já to znám, jak se mi běží špatně, když musíme sbíhat zpět z kopce po závodech v běhu do vrchu.

Start byl letos poprvé přesunutý za město do příjemného prostředí lesního koupaliště. Přijela jsem o den dřív a šla jsem se na místo startu podívat. Když už jsem byla blízko bazénu, tak jsem si taky musela zaplavat. Druhý den jsem šla od penzionu opět pěšky na start, což bylo taky nahoru - dolů, takže jsem nachodila navíc asi deset kilometrů. Tahle vycházka a 500m plavání se zřejmě přičetlo k výkonu v závodě, takže jsem se ještě týden cítila unavená. Během závodu jsem bohužel nemohla nést s sebou fotoaparát, i když krásné scenérie by si obrazový záznam zasloužily. Někdy se tam třeba vypravím na pěší túru.
Pořídila jsem si alespoň záběry z cesty ke startu, který byl u koupaliště v Lese Včelném, a potom po závodě jsem si alespoň částečně prošla Rychnov nad Kněžnou.

Vyhlídka u hotelu Panorama. V pozadí jsou vidět Orlické hory. Dole v údolí je koupaliště, odkud se startovalo. Trasa závodu procházela přes obce Javornice, Slatina nad Zdobnicí a Pečín, pak vystoupala až do Rokytnice v Orlických horách, kde jsme měli za sebou 25 km. Stopky mi ukazovaly 2 hodiny a 38 minut. Vzhledem k tomu, že jsem měla čas v cíli 4 hodiny a 36 minut, je jasné, že jsem posledních 17 km běžela skoro dvě hodiny. I z toho je vidět, že pro mě byla poslední část závodu opravdu nejtěžší. Zpět jsme se vraceli přes Nebeskou Rybnou, Souvlastní, Hlásku, Kovárnu a Jaroslav opět ke koupališti v Lese Včelném.



Vstup do Lesa Včelného



Po červené i po zelené se dojde ke koupališti.



Javornický potok napájí koupaliště se dvěma padesátimetrovými bazény a také rozlehlou nádrž Ivanské jezero.

Další obrázky jsou už z města. Zatímco v sobotu bylo slunečné počasí, tak v neděli zůstalo po nočním dešti už zataženo. Na jednu stranu bylo dobře, že nebylo horko, ale nahoře v kopcích, kde silně foukalo, byla už docela zima.

Náměstí se starou radnicí, kde je dnes umístěno muzeum hraček.

Za kašnou je vidět penzion, kde jsem byla ubytovaná. Na start závodu to bylo 3km a autobus o víkendu nejezdil. Pobyt v hotelu Panorama přímo na okraji Včelného lesa by mi ovšem závod hodně prodražil.

V Rychnově je velmi mnoho různých památníků. Většinu jsem jich viděla jen z dálky, jako tenhle schovaný pod stromy.

Byla to moje první návštěva Rychnova nad Kněžnou a město na mě působilo příjemně malebným dojmen.



Sousoší postaviček z románu Bylo nás pět v Panské ulici. Ve městě je celá naučná stezka se zastaveními z téhle populární knížky. Já sama jsem ji ještě nečetla, ale po takovéto inspiraci si ja snad někdy přečtu.



V Rychnově má památník nejen zdejší rodák Karel Poláček, ale celá řada dalších osobností, například Jiří Šlitr, klavírista Rudolf Rokl, hudební skladatel Anatol Provazník, historik a obrozenecký buditel František Martin Pelcl a další. Rychnov je zajímavý i pro mě osobně, protože odtud a ze Zdobnice pocházeli předkové mojí babičky.

Zámek v Rychnově nad Kněžnou ze 17.století.







Neměla jsem čas na prohlídku zámku, tak jsem si prošla alespoň květinové nádvoří.







Součástí zámku je i kostel Nejsvětější Trojice s barokním průčelím od Santiniho.

Ve městě je řada dalších památek, které jsem si nestačila prohlédnout. V každém případě jsou do všech stran pěkné výhledy.



Kostel svatého Havla se zvonicí. Zde už pro mě prohlídka končila a spěchala jsem na nádraží.






Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Původní záměr byl fotoblog, ale občas sem napíšu i nějakou úvahu, recenzi či reportáž ze zajímavé akce.

Vystudovala jsem strojní inženýrství, aplikovanou elektrotechniku, základy průmyslového designu a základy tvůrčího psaní. Mám praxi v průmyslu, vzdělávání a výzkumu, od r. 2013 pracuji jako OSVČ. Věnuji se zpracování digitalizovaného obrazu, marketingovým výzkumům a umělecké tvorbě.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora