Milý pane Baldýnský

středa 5. září 2012 23:50

Původně jsem Vám chtěla napsat e-mail, ale pak jsem si řekla: Od čeho mám blog? Píšu Vám tedy otevřený dopis. Udělala jsem kvůli tomu i výjimku z pravidla, že svoje dojmy zpravidla vyjadřuji obrazem. Věřím, že jste se pobavil při sledování on-line zpravodajství z prvního dne změn městské hromadné dopravy v Praze. Já jsem se, sedíc ve vlaku na nádraží v Plzni, při čtení Vašeho článku taky pobavila.

Mohu Vás ujistit, že cestuji často na závody po celé republice a vím, co to znamená, když v sobotu odjíždí poslední autobus například v 15.45. Před dvěma lety jsem takhle šla po závodě dlouhém osm a půl kilometrů s převýšením 750 metrů, s desetikilovým batohem dvanáct kilometrů přes kopec z Rokytnice do Vysokého nad Jizerou, abych se v půl jedenácté večer dobývala do ubytovny, kde jsem měla objednaný nocleh, a kde už všichni dávno spali. Podle Vašeho článku v dnešních Lidovkách jsem nabyla dojmu, že Vy naopak nevíte nic o tom, co pro Pražáka znamená MHD a především tramvaje, tak se Vám to pokusím trochu přiblížit.
Když se podíváte do nějaké knížky s černobílými fotografiemi staré Prahy, pravděpodobně v každé uvidíte obrázek hranaté tramvaje s jedním světlometem. Ještě si na ně z dětství pamatuji. Na velké kolo s rukojetí, o kterém jsem si myslela, že s ním řidič točí jako s volantem, na dřevěné lavice a otevřené dveře, kterými odvážnější cestující naskakovali za jízdy. Úplně nejvíc se mi ovšem líbily číslice, které jsem znala dřív, než jsem chodila do školy a pořád jsem je kreslila. To bylo dávno předtím, než jsem nastoupila do ČKD Tatra Smíchov, kde jsme tramvaje konstruovali a vyráběli. Ještě jako elévka konstruktérské práce jsem jednou dostala za úkol navrhnout a nakreslit číslice na transparent. Každá číslice (bylo jich tehdy sedmadvacet), měla svůj vlastní výrobní výkres. Jednu kopii s mojí oblíbenou devítkou jsem si nechala na památku (asi ji mám ještě někde doma schovanou).
Ovšem i pro člověka, který nekreslil číslice, podvozky, okna, dveře nebo elektrickou výzbroj, měly tramvaje odnepaměti svoje kouzlo. Patřily k městskému koloritu, byly vyhledávaným objektem fotografů. Ne nadarmo jezdí dodnes po Praze historická tramvaj, café Tramvaj stojí dole na Václavském náměstí a ve Stromovce byla před časem otevřena kavárna Vozovna. Linky, které měly stejnou trasu i po desítky let, představovaly určitou jistotu. Viděla jsem historické fotografie Zlíchova, kde jede pětka s výrobním označením T1 (to je ta výše popsaná s jedním světlometem). A já sama jsem ze Zlíchova jezdila pětkou do učňovské školy na Harfu ještě počátkem 80. let. Ještě dnes, když někde potkám pětku, tak mám skoro chuť do ní nastoupit a jet domů. Někdy si také vzpomenu na už dávno zrušenou linku 27, kterou jsem jezdila na Vinici, abych pak vyšla kopec nahoru na Třebešín, kam jsem chodila na průmyslovku. Když mi ji zrušili, musela jsem jet tramvají, dvěma trasami metra a autobusem, celkem se třemi přestupy a trvalo to déle. Nebo trojka. Když jsem na ní předevčírem uviděla nápis „Vozovna Kobylisy“, musela jsem se podívat ještě jednou, jestli se mi to nezdá. Tatrovka vyráběla v 80. letech nový typ tramvaje KT8. Byl to jeden dlouhý kloubový vůz, který měl dvě stanoviště řidiče a dveře po obou stranách, aby řidič mohl na konečné přejít na druhé stanoviště a jet na druhou stranu. Bylo to proto, že tramvaj měla tak velký poloměr zatáčení, že neprojela většinu oblouků na konečných. Byla jsem přitom, když se KT osmička zajížděla a v novinách potom vyšel článek nazvaný „Cesta s hadem“. Tahle, na svou dobu moderní (a také často kritizovaná), tramvaj byla nasazená na linku číslo tři, která tenkrát stejně jako ještě před týdnem, jezdila z Braníka (resp. Modřan) do Hloubětína (resp. na Lehovec).
Ale abyste si nemyslel, že mi jde jen o nostalgické vzpomínání na staré časy. To by se dalo ještě překonat a člověk si musí kolikrát zvyknout na mnohem větší novoty, jako například, když v místě jeho prvního pracoviště postaví obchodní centrum. Kolegyně mi vyprávěla, jak brečela, když tam šla poprvé nakupovat a mně se jednou zdálo, jak jsme s kolegou jeli po travelátoru a řešili jsme, ve kterém místě byla naše kancelář. A vůbec jsem neodbočila, ten podnik byla Tatrovka, dnes pětihvězdičkové centrum Nový Smíchov.

Víte, ono jde nakonec v praktickém životě o to, jestli je změna k lepšímu. Nevím jak Vy, ale já nevidím nic praktického ani lepšího na tom, že z Malostranské nahoru k Chotkovým sadům jedou čtyři tramvaje (12, 18, 20, 22), zatímco doprava na nábřeží kpt. Jaroše nejede nic. Snad proto, aby se na křižovatce čtyř frekventovaných ulic tvořily ještě větší zácpy, tak se ze strany přidává osmička, a ulicí k Chotkovým sadům, tak jede pět tramvají, zatímco nábřeží pod Letnou téměř zeje prázdnotou. Dvanáctka, která byla vždy doslova narvaná, protože představovala rychlé spojení mezi Smíchovem, Malou Stranou, Holešovicemi a Libní, teď zcela nesmyslně objíždí přes Letenské náměstí. Podle DP bylo potřeba posílit Letnou (odkud byla odkloněna osmička).
Nebudu zde rozebírat všechny změny, u nichž někdo přemýšlel možná táhlem na přehazování výhybek, kolejnicí nebo něčím úplně jiným, ale určitě ne hlavou. Tak dlouhý dopis by nikdo nečetl. Připomenu jen "převlékaní" tramvají do jiných čísel, u něhož Vás tak velmi udivuje, proč někomu vadí. Vzájemnou přeměnu linek 14 a 24 jsme si mohli vyzkoušet již s předstihem při opravě Libeňského mostu, a přestože jsem tudy v té době jela jen asi dvakrát, těšila jsem se, až tenhle nesmysl skončí s výlukou. To, že přečíslování zůstalo a někdo to myslí vážně, považuji za špatný vtip. Zrušení dvou linek, které přímo spojovaly centrum s okrajovými čtvrtěmi jako jsou Kobylisy a Libeň, a jejich nahrazení hybridní okružní linkou taky není příliš dobrý nápad.

Nakonec vzpomenu alespoň jeden autobus. Ještě před velkým třeskem v MHD byla v tichosti zrušena linka 102, kterou se dalo dojet za pár minut od Nádraží Holešovice až k ústavům Akademie věd pod vodárenskou věží, kam je to od stanice metra Ládví, já vím, že pro Vás úsměvných, deset minut. Ovšem, když člověk spěchá, tak je to docela dost.

Tak to je ode mě vše, pane Baldýnský, jen doufám, že zůstanou beze změn alespoň trasy pražských přívozů.

Tramvaj ve Stromovce

Eliška Anna Kubičková

VesivVíce mě zarazila07:587.9.2012 7:58:46
Eliška A. KubičkováJá tedy doufám, že zvítězí rozum23:376.9.2012 23:37:07
FanyRe: re: Fany22:266.9.2012 22:26:01
Eliška A. KubičkováRe Fany:21:536.9.2012 21:53:41
Eliška A. KubičkováRe Zip:21:446.9.2012 21:44:52
Eliška A. KubičkováDíky, Naďo,21:406.9.2012 21:40:18
ZipJa ted nechci hodnotit12:056.9.2012 12:05:35
FanySOS! článek MIlí Pražáci nenalezen10:486.9.2012 10:48:33
NaďaVysvětlivka:09:146.9.2012 9:14:27
NaďaPokračování09:116.9.2012 9:11:39
NaďaEliško Anno,09:076.9.2012 9:07:55
Eliška A. KubičkováPoznámka00:346.9.2012 0:34:04

Počet příspěvků: 13, poslední 9.9.2012 14:12:44 Zobrazuji posledních 13 příspěvků.

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Původní záměr byl fotoblog, ale občas sem napíšu i nějakou úvahu, recenzi či reportáž ze zajímavé akce.

Vystudovala jsem strojní inženýrství, aplikovanou elektrotechniku, základy průmyslového designu a základy tvůrčího psaní. Pracovala jsem v průmyslu, vzdělávání a výzkumu, poslední dobou se věnuji hlavně marketingu, popularizaci vědy a umělecké tvorbě. Píšu také na idnes, netmedium, blog-kavarna a portalprozeny.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy