Muslimské otázky a jejich možné řešení

pátek 21. září 2012 18:41

Poslední dobou se v souvislosti s dalším nešťastným uměleckým počinem na adresu islámu a jeho následky opět rozvinula debata na téma muslimů v Evropě. Tento příspěvek se pokusí o analýzu problému metodou otázek a odpovědí.

První otázku bychom si měli položit my na naší straně řeky a ta otázka zní, jestli máme zapotřebí provokacemi jako jsou kresby, filmy nebo verše na adresu proroka Mohameda znovu rozdmychávat vášně. Odpověď je zřejmá. Jistěže ne. Nikoho by asi nenapadlo hasit hořící les benzínem.

Otázka druhá: Je možné soužití muslimů a nemuslimských obyvatel v Evropě a USA? Já si myslím, že teoreticky to možné je. Běžně vedle sebe stojí katolické, evangelické a pravoslavné kostely, synagogy a modlitebny nejrůznějších církví a náboženství a nikomu to nevadí, ale proti stavění mešit se sepisují petice. Jeptišky chodí skoro stejně zahalené jako muslimky a nikoho to nepohoršuje a žádná vláda se zahalování jeptišek nesnaží zakázat zákonem. V čem je rozdíl? Rozdíl je v tom, že muslimky v šátku, muži v turbanech nebo mešity pro nás představují symbol agrese, možného útoku. Nikdo neočekává, že má jeptiška pod řádovým oblekem trhavinu. Mluví se o zahalování žen, ale to, co vadí není zahalená žena, ale symbol. Se symboly mám i jednu vlastní zkušenost. V létě někdy chodím běhat brzy ráno, abych se vyhnula horku. Jednou jsem se vracela po osmé hodině z tréninku a čekala na autobus. Měla jsem na sobě opasek s kapsičkou na drobnosti a čtyřmi lahvičkami na pití. Na zastávce stál asi šedesátiletý muž a něco mumlal. Moc jsem mu nerozuměla, ale zachytila jsem něco o teroristech. Když jsme nastoupili do autobusu, tak šel k řidiči a oznámil mu, že nastoupil terorista s opaskem s lahvičkami. Když si ho řidič nevšímal, tak obcházel cestující a vykládal jim, že je v autobuse terorista s opaskem s lahvičkami. I když na to nikdo nereagoval, tak mi to bylo nepříjemné. Šla jsme k němu a zeptala se ho, jestli nikdy neviděl běžce. Odpověděl zcela rezolutně, že ne. Řekla jsem mu, aby se šel podívat na Pražský maratón a on na to překvapivě odpověděl, že na maratónu byl. Když vystoupil, tak se zařadil do proudu lidí, kteří šli do práce na ministerstvo zahraničí. Jednalo se u něj zřejmě o profesionální deformaci. Vyprávím to proto, že pro tohoto muže byl opasek s lahvičkami symbol terorismu. Předpokládám, že by symboly islámu samy o sobě nikomu nevadily, pokud by nepředstavovaly symbol možného ohrožení.
Otázka třetí tedy zní: Proč představují muslimské symboly hrozbu nebezpečí a obavy? Každý si teď řekne, že to je přece jasné, protože muslimové terorizují doslova celý svět. Přitom tento teror nespočívá jen v nastražených náložích, ale patří sem i nepřímý teror, který představuje obrovské částky vynaložené na bezpečnostní opatření (vzpomeňme na nedávné olympijské hry v Londýně), omezování občanů, kontroly, které jsou někdy na hranici lidské důstojnosti nebo i poškozují zdraví (rentgeny na některých letištích). Přitom teroristé jsou stále o krok napřed, když přes všechna opatření občas někdo pronikne s nožem až do pilotní kabiny.
Obvyklý argument je, že je islám ze své podstaty militantní náboženství, které se vyznačuje agresí a nesnášenlivostí. Když se však podíváme do Starého zákona, uvidíme, že cesta Izraelitů do zaslíbené země je poseta tisíci mrtvých bojovníků i civilistů a lemována hlavami králů napíchnutými pro výstrahu na plot. I první křesťané považovali za svůj nejdůležitější boží úkol rozmetat pohanské stavby a zničit kulturu, na jejíž úroveň potom nemohli dosáhnout dalších tisíc let. A není to tak dávno, co se kolonizátoři snažili násilím pokřesťanštit celé světadíly. Přitom na judaismu a křesťanství, tedy bojem prosazených náboženstvích, dodnes stojí současná západní demokracie. To, že je dnes naše křesťansko-židovská společnost na vedoucí pozici v demokracii, vědě a kultuře je výsledek vývoje dlouhého dva tisíce let.
Z výše uvedeného vyplývá, že současné chování muslimů spíš souvisí s jiným, také často prezentovaným názorem, že je islám o šest set let mladší než křesťanství a nachází se v ranější fázi svého vývoje. V této souvislosti se nabízí odpověď, že se islám postupně dopracuje z éry šíření svého učení pomocí bomb v autobusech a únosů letadel do fáze, v níž se dnes nachází křesťanství, které šíří evangelium již jen slovem a nikoli ohněm a mečem jako v minulosti.

Čtvrtá otázka tedy je, jestli můžeme čekat, až se muslimské náboženství dostane přirozeným vývojem na vyšší úroveň, opustí svatou válku a bude k šíření svých názorů volit prostředky obvyklé v civilizovaném světě. Můj názor je, že toto by bylo možné v případě, kdyby muslimský svět žil odděleně sám pro sebe a nijak nezasahoval do ostatních států, což však v dnešním globalizovaném světě nejde. Islám je v současné fázi expanze v jiné situaci než byli naši předkové. Muslimové nemusí jako starozákonní lid putovat pěšky přes poušť, nemusí jako křesťané cestovat koňmo nebo se plavit týdny po moři. Díky současnému stavu techniky je situace asi jako kdyby středověká inkvizice měla k dispozici internet, raketové motory, jadernou techniku. Přitom neadekvátní reakce na jakkoli trapné zesměšňování proroka, ale i zákonodárství postavené na právu šaria ukazují, že myšlenkově je islám zpět o stovky let. Existuje zde proto nebezpečná kombinace středověkého myšlení a zákonů s technikou 21.století.

Pátá otázka: Co s tím? Kdybychom čekali, až se muslimská kultura sama vyvine do stadia, kdy nebude nikoho ohrožovat, pak by už zřejmě neměla koho. Ostatně povstání a revoluce nazývané souhrnně arabské jaro ukazují, že snahy o převrat zevnitř nemusí vést k nastolení demokracie, často spíš naopak. Největší problém je v tom, že právní řád muslimských států je prakticky totožný s islámským církevním právem. Když si situaci rozebereme opět na příkladu křesťanství, tak zjistíme, že k zásadnímu pokroku a rozvoji ve společnosti došlo poté, co vlivem průmyslové revoluce byl feudalismus nahrazen kapitalismem a církev, dříve podporovaná šlechtou, ztratila vedoucí úlohu ve státě. Tento proces byl dovršen odlukou církve od státu. Na příkladu Turecka, (které sice ještě není demokracií západního typu), ale dostalo se již do fáze, kdy se řeší jeho možný vstup do Evropské unie, je vidět, že odluka církve od státu funguje i v muslimském světě.
Jako možné řešení stávající situace se proto jeví důsledná odluka církve od státu a zavedení demokratických zákonů v muslimských zemích. Kdyby v těchto státech byly skutečné demokratické vlády, které by důsledně stavěly teroristické organizace mimo zákon, dokázaly je odstavit od finančních zdrojů, spolupracovaly při hledání teroristů, vychovávaly mladou generaci k demokracii, tak by se proces přechodu islámu k běžnému náboženství, jakých jsou na světě stovky, a která nevzbuzují strach všeobecným terorem, určitě podstatně urychlil.
Je mi jasné, že taková vize sice představuje jednoduché, inteligentní, ale zároveň velmi idealistické řešení.

Šestá, nejtěžší otázka, se ptá: jak takovou vizi realizovat? Jak efektivně dosáhnout odluky církve od státu a zavedení civilizovaných zákonů? Někdo může namítnout, že nelze zasahovat do státního zřízení a právního řádu jiného státu. Musíme si ale uvědomit, že západní civilizace (jakkoli nedokonalá) je stále v porovnání s muslimským světem dospělý člověk proti dítěti v předškolním věku. A jako malé dítě není rovnocenným partnerem v jednání s dospělým, ale musí nejprve také dospět (a dospělý má povinnost jej vychovat), tak ani státy, kde například existuje trest smrti ukamenováním, nejsou partnery k dialogu, ale je třeba je dostupnými prostředky dovést k dospělosti.
Přesvědčovací prostředky by asi nepomohly, takže by bylo nutné použít prostředky donucovací, a to na úrovni diplomatické, hospodářské a v krajním případě vojenské. Začít by se mělo zavřením ambasád, přerušením diplomatických styků, pokračovat hospodářským embargem, až po vojenské obsazení strategických míst. Určitě by se našlo mnoho důvodů, proč takový postup odmítnout. Proti mluví výdaje, hospodářské ztráty, možné ztráty na životech vojáků a civilistů při vojenských operacích.
Vždycky jsem byla zásadním odpůrcem válek. Přesto si myslím, že život beze strachu, bez omezování osobní svobody a napětí mezi muslimským a nemuslimským obyvatelstvem v řadě zemí by stál za určité oběti.
Jistěže se snadno vytvářejí teorie a k praxi je daleko. V tuto chvíli vidím především dva problémy, které by bylo potřeba řešit hned od začátku. Především by státy musely postupovat jednotně a ne v zájmu vlastních ekonomických a mocenských zájmů například dodávat zbraně a technologie militantním státům. Druhá věc je, jak by se ohlídal „vnitřní nepřítel“, tedy příslušníci muslimských komunit v Evropě a Spojených státech napojení na teroristické organizace. Nelze přitom ani opomenout Evropany, kteří konvertovali k islámu a podle pořekadla „poturčenec horší Turka“ jsou často nebezpečnější než rodilí muslimové.

Zbývá poslední nečíslovaná otázka. Co dodat závěrem a k čemu podobné úvahy vůbec jsou? Nebylo by užitečnější se věnovat něčemu praktičtějšímu než je filosofování na blogu? Jistě nelze očekávat, že by si státníci přečetli návody blogerů a komentátorů, sestavili operační štáby a šli bojovat za svět beze strachu a teroru. Úspěchem by bylo, kdyby si někdo podobné úvahy vůbec přečetl. Potom by byla i jistá naděje, že se nad nimi někdo zamyslí. Já vím, že je to málo, ale pro začátek je to až dost.


Západ slunce nad Branickou skálou. Vpravo je Zlíchovský kostelík. Nad všemi kostely i mešitami na světě vychází a zapadá stejné slunce.

Eliška Anna Kubičková

dr.med.cerny, obcan EU ale ne Ceska" zapach cizokrajne kuchyne plasi Nemce "22:0126.9.2012 22:01:55
dr.med.cerny, obcan EU ale ne Ceskapohledy ceskeho Gastarbeitera Lunic21:5226.9.2012 21:52:25
Eliška A. Kubičkovábakalářská práce12:2925.9.2012 12:29:54
lunicZ dnesniho tisku17:4624.9.2012 17:46:38
Eliška A. KubičkováNa téma muslimů v Německu22:5723.9.2012 22:57:28
lunicPavle, nemyslim si,18:3423.9.2012 18:34:35
cerny, obcan EU ale ne Ceskanavic je ten posledni film neskutecne obsceni17:5123.9.2012 17:51:04
cerny, obcan EU ale ne Ceskamila pani Kubickova17:3223.9.2012 17:32:54
PavelPani Elisko, mate pravdu, ze13:0823.9.2012 13:08:43
Eliška A. KubičkováPromiňte Pavle,12:1223.9.2012 12:12:14
Eliška A. KubičkováPane Hejno,12:0423.9.2012 12:04:56
josef hejnaNejste sama, kdo o tom tématu přemýšlí.09:3623.9.2012 9:36:42
PavelJeste neni cas hazet flintu do zita...21:4722.9.2012 21:47:03
PavelPro pani Elisku,14:4222.9.2012 14:42:10
Eliška A. KubičkováPro Pavla14:2422.9.2012 14:24:03
Eliška A. KubičkováDěkuji za všechny příspěvky14:1222.9.2012 14:12:00
PavelCtete pomaleji a pozorneji...14:0422.9.2012 14:04:09
lunicCekate, Pavle, az zacne valka,13:4122.9.2012 13:41:40
PavelKdy zacne valka se jiz ptaji nedockavi...12:4922.9.2012 12:49:30

Počet příspěvků: 26, poslední 26.9.2012 22:01:55 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Původní záměr byl fotoblog, ale občas sem napíšu i nějakou úvahu, recenzi či reportáž ze zajímavé akce.

Vystudovala jsem strojní inženýrství, aplikovanou elektrotechniku, základy průmyslového designu a základy tvůrčího psaní. Mám praxi v průmyslu, vzdělávání a výzkumu, od r. 2013 pracuji jako OSVČ. Věnuji se zpracování digitalizovaného obrazu, marketingovým výzkumům a umělecké tvorbě.

REPUTACE AUTORA:
6,43

Tipy autora

tento blog
všechny blogy