Proč se neobávám nástupu komunistů k moci

středa 17. říjen 2012 03:08

V souvislosti s výsledky nedávných krajských a senátních voleb se opět o něco více rozšířila dlouhodobá obava, že se komunisté dostanou k moci. Vyskytují se úvahy typu, kdy k tomu dojde, jak k tomu dojde, co by se stalo, kdyby k tomu došlo a podobně. Za sebe můžu říct, že mě takové úvahy nechávají naprosto v klidu a nástupu komunistů k moci se neobávám.

Proč se nebojím, že se komunisté dostanou opět k moci? Především proto, že už u moci dávno jsou. Nevěříte? To mi taky asi nebudete věřit, ale už na základní škole jsem se zajímala o uspořádání státní správy, například si z té doby pamatuji definici státu, kterou jsme se učili v občanské nauce, a která říkala, že: „Stát je nástroj na udržení moci nad občany.“ Současná politická moc státu je v České republice tvořena třemi nezávislými složkami, a to mocí výkonnou, zákonodárnou a soudní. Výkonnou moc představuje vláda a prezident, zákonodárnou Parlament, který tvoří dolní a horní komora – Poslanecká sněmovna a Senát, soudní moc vykonávají soudy a Ústavní soud. To říká teorie a co to znamená v praxi. Součástí státní moci je podle předchozí definice kromě dalších složek také Parlament České republiky a všichni jeho členové. Jestliže má KSČM zastoupení v Parlamentu, znamená to, že se podílí na státní moci. I když jsou výkonná a zákonodárná složka nezávislé, přesto má Parlament prakticky vyšší moc než vláda. I když vláda řídí různé složky státu a státní administrativu, vydává nařízení a vyhlášky, tak vše musí dělat v souladu se zákony, které schvaluje Parlament. Také se Parlamentu zodpovídá, Parlament vyslovuje vládě důvěru, může jí vyslovit nedůvěru. Parlament, zejména dolní komora, má víc pravomocí než vláda, a to jak v domácí, tak v zahraniční politice. Snad je z uvedeného zřejmé, že představa, že komunisté nemají v současnosti žádnou moc, je pouze iluze. Je to smutné zjištění, ale komunistická strana je dokonce ze všech v současnosti aktivních stran u moci nejdéle – nepřetržitě od roku 1948.
Je tedy potřeba bát se komunistů?

Některé hlasy říkají, že by komunisté měli být připuštěni do vlády, aby se zjistilo, co předvedou, protože zatím s nimi ve vládě nemáme žádnou zkušenost. To samozřejmě není pravda, zkušenost s vládou komunistů máme hodně dlouhou a už toho předvedli dost. Na druhou stranu žádná vláda nepracuje ve vakuu, závisí nejen na tom, jestli jí Parlament schválí zákony, ale i na historických souvislostech. Když se podíváme, jak vypadala vláda komunistů do roku 1989, zjistíme, že to byly určité vlny. Největší zvěrstva probíhala v době tvrdého stalinismu, po odstranění kultu osobnosti došlo k polevení, vlna represí opadla, aby se v éře Brežněva opět začala zvedat a nakonec zase poklesla v době Gorbačovovy perestrojky. Vývoj v Sovětském svazu probíhal v Československu jako přes pauzovací papír. Z uvedeného je zřejmé, že komunistická strana u nás byla v minulosti tak silná, jak silný, nebo chcete-li tuhý režim byl v Sovětském svazu. Komunistická strana Československa se bezpochyby zachovala ignorantsky, když na rozdíl od všech ostatních komunistických stran bývalého sovětského bloku nezměnila ani název, tím méně program, neomluvila se za minulost, atd. Nicméně můj názor je, že bez Velkého bratra za zády jí nezbylo víc než rétorika.

Kdy bychom se tedy měli bát komunistů? U moci už u nás jsou, jak to vypadá, když jsou ve vládě můžeme vidět na příkladech v mnoha zemích v Evropě, kde jsou nebo byli součástí vládních koalic. Jsou to strany transformované (nebo alespoň přejmenované) jako Die Linke v Německu nebo bývalá Strana demokratickej ľavice na Slovensku, ale také strany, které se hlásí k odkazu Kominterny a mají přímo v názvu slovo komunistická, takové byly ve vládách například v Itálii nebo na Kypru. Pokud vím, žádný převrat nenastal, přítomnost komunistů ve vládě nepoložila demokracii, nedošlo ke znárodňování, zavírání a popravám odpůrců, nevznikly gulagy. Proč? Jak vyplývá už z předchozího odstavce, protože je jiná doba. Neexistuje Sovětský svaz, komunistická strana jistě nevyhraje volby, tím méně nadpoloviční většinou. Zatím jsem tedy žádný důvod, proč se v současné době bát komunistů, nenašla. To samozřejmě neznamená, že je chci vidět ve vládě. Naopak jsem přesvědčená, že jejich místo je na smetišti dějin. Dokud tu ale jsou, tak si myslím, že je načase je oddémonizovat a nepřisuzovat jim větší význam a moc, než dnes mohou mít. Jedním z důvodů, proč jsem o tom přesvědčená, jsou problémy, které způsobuje stav „s komunisty se nemluví“ dnes už prakticky po všech volbách. Další důvod je, že vyloučením komunisté získávají jakousi auru, která jim pomáhá jednak zvýšit sebevědomí a také je vyvyšuje v očích některých voličů na piedestal mučedníků.

Co tedy s nimi?

Zakázat komunistickou stranu je problematické, když komunistické strany existují (pod tímto názvem) v mnoha zemích světa, kromě výše jmenovaných například také ve Velké Británii, Švédsku a dokonce i v USA. Osobně považuji za nejlepší řešení komunisty prostě ignorovat, ovšem nikoli po volbách, kdy získají dvacet procent hlasů, ale před volbami. To ovšem nezáleží, jak by se mohlo na první pohled zdát, jen na voličích, ale také (lépe zejména) na politicích, kteří by na ně neměli upozorňovat a místo strašení komunisty by měli sestavit vlastní smysluplný volební program.
Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Původní záměr byl fotoblog, ale občas sem napíšu i nějakou úvahu, recenzi či reportáž ze zajímavé akce.

Vystudovala jsem strojní inženýrství, aplikovanou elektrotechniku, základy průmyslového designu a základy tvůrčího psaní. Mám praxi v průmyslu, vzdělávání a výzkumu, od r. 2013 pracuji jako OSVČ. Věnuji se zpracování digitalizovaného obrazu, marketingovým výzkumům a umělecké tvorbě.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora