První profesorka na Sorbonně

středa 7. listopad 2012 07:00

Dnes v poledne uplyne 145 let od chvíle, kdy se ve Varšavě v rodině majitelky soukromé dívčí školy a středoškolského profesora fyziky a chemie narodila nejmladší, čtvrtá dcera Marie. Později získala dvě Nobelovy ceny a stala se nejslavnější ženou vědy 20. století.

Přemýšlela jsem, jak vzdát hold této výjimečné ženě, která je od dívčích let můj největší životní vzor. Zvažovala jsem, jestli mám uvádět její životopisná data, vyjmenovávat pocty a tituly, které jsou v každé encyklopedii. Nebo, jestli mám psát o jejím soukromém životě plném odříkání a bolesti, když v deseti letech ztratila milovanou matku, která zemřela na tuberkulózu, o dětství poznamenaném smrtí nejstarší sestry Zoši, středoškolských letech, kdy se musela skrývat se svými názory, o ustaraném otci, který musel sám živit a vychovávat čtyři děti, a přitom byl v nemilosti nadřízených pro svoje volnomyšlenkářství. Mohla bych dále vyprávět, jak talentovaná Marie musela po maturitě osm let pracovat jako guvernantka a peníze, které vydělala, posílala otci, aby mohl platit studia její starší sestry. O tom, že musela jít studovat do ciziny, protože v Polsku, které bylo pod nadvládou zaostalého Ruska, nebrali dívky na univerzitu. O její první nešťastné lásce k synovi z bohaté rodiny, kde vyučovala, a jehož rodiče mu nedovolili sňatek s dívkou, která „je tak chudá, že se musí živit prací u cizích lidí“.
Bylo by zajímavé vyprávět, jak se o nepraktickou Marii musela v Paříži starat sestra Broňa s manželem, jak ji museli hlídat, aby se alespoň najedla a zatopila si v zimě v kamnech, protože takové přízemní věci považovala za ztrátu času. A nebo, jak si jednou přišla vypůjčit přístroj od bratrů Curieových, který potřebovala pro svoje měření, mladší z nich, Pierre, se do ní zamiloval, a po ročním snažení se mu ji podařilo přesvědčit, aby upustila od svého záměru po prvním neúspěšném pokusu v lásce žít jen pro vědu. I o tom, jak Pierre kvůli ní opustil výzkum magnetických materiálů a začal se zabývat radioaktivitou, kterou si Marie vybrala jako téma doktorské práce.
Další osudy jsou známé – čtyři roky zpracovávali manželé Curieovy rudu smolenec z Jáchymova, aby separovali prvek, který vyzařoval nedávno objevené paprsky. Zatímco teoreticky založený Pierre se věnoval výpočtům, Marie sestavila technologický postup pro získání rádia a polonia z rudy. Curieovy si ho nenechali patentovat, protože byli přesvědčeni, že by se na vědeckých objevech nemělo vydělávat, což jim přineslo značné finanční problémy. V USA dokonce později uspořádali sbírku a Marie si jela vyzvednout gram radia, který potřebovala k výzkumu, protože nositelka Nobelovy ceny neměla dost peněz, aby si ho koupila. V roce 1903 získali manželé Curieovy spolu s Henri Becquerelem, který objevil radioaktivní záření, Nobelovu cenu za fyziku. V roce 1906 Pierre Curie tragicky zahynul, když ho přejel dostavník. Marie převzala vedení jeho katedry a stala se první profesorkou na Sorbonně. V roce 1911 získala Nobelovu cenu za chemii za objev radia. Její starší dcera Irene obdržela v roce 1935 spolu s manželem Frédericem Joliotem Nobelovu cenu za objev umělé radioaktivity. Toho se Marie už nedočkala, zemřela 4. července 1934 na poruchu krvetvorby (podobně jako dřív Becquerel a další vědci zabývající se radioaktivitou). Za první světové války jezdila s rentgenovým vozem, později založila instituty pro výzkum radioaktivity v Paříži a ve Varšavě.

Jako žena měla Marie ve vědeckém světě řadu odpůrců, kteří jí záviděli úspěch. Zvlášť po smrti manžela ji pronásledovali novináři, stávala se terčem různých nenávistných útoků. Měla ale také dobré přátele, mezi něž patřil například Albert Einstein, který řekl, že: „Madam Curie byla jediný člověk, kterého nezkazila sláva“. O životě své matky napsala poutavou knížku její mladší dcera Eve. Kniha se stala bestselerem v USA, byl podle ní natočen film a vyšla i v češtině pod názvem Paní Curieová. Zajímavé je, že zatímco Marie se dožila 66 let a Irene pouze 58 let, Eve, která, přestože měla i přírodovědecké vzdělání, se nevěnovala částicové fyzice, ale umění (byla klavíristka, spisovatelka, scénáristka, novinářka a pracovala také pro Unicef), zemřela v roce 2007 ve věku 102 let. Dlouhověkost je v genech, takže je zřejmé, že její matka a sestra si výzkumem radioaktivních prvků téměř o polovinu zkrátily život a tedy doslova obětovaly život vědě. (O škodlivosti radioaktivního záření na lidský organismus se už vědělo – Pierre Curie dělal dokonce pokus, kdy si záměrně popálil rádiem ruku a sledoval, jak rána postupuje).

Obrázky zleva (zdroj: wikipedie a http://www.telegraph.co.uk):
Marie s Pierrem v laboratoři, Irene Joliot-Curie, Eve Curie, první Solvay konference v Bruselu v roce 1911 (tradiční setkání významných fyziků a chemiků, které založil bohatý podnikatel Ernest Solvay; prvního setkání se zúčastnili například A. Einstein, M. Planck, E. Rutherford,..., Marie Skłodowska-Curie rozmlouvá s H. Poincarém), Marie Skłodowska-Curie v pozdějších letech.




Marie Skłodowska-Curie se proslavila svojí prací v oboru fyziky a chemie, byla i výborná matematička (ostatně matematiku spolu s fyzikou vystudovala na Sorbonně). Co se všeobecně neví, je,že byla všestranně nadaná, mluvila pěti jazyky, sportovala – výborně plavala a lyžovala, což v její době nebylo úplně běžné, s manželem jezdili na cyklistické výlety, později s dětmi a s přáteli chodila na horské túry. Měla ovšem také výtvarný talent – na obrázku je ilustrace z jejího deníku, rozuměla umění, psala básně.

Ilustrace z deníku Marie Skłodowské, z knížky Eva Curieová: Paní Curieová



Marie pro mě byla vždy inspirací, proto jsem si už před lety nakreslila její portrét a umístila ho na zeď svojí pracovny. Také jsem už dříve složila báseň na její počest. Oboje představuje moje osobní vyjádření úcty, kterou chovám k této geniální ženě.

První profesorka na Sorbonně
(pocta madam Curie)


Chvíle slávy, chvíle bolesti
osobní tragédie
jestli přemýšlí o štěstí
když prvně přednáší na Sorbonně.

Dlouhá léta čekání
ponížení od cizích lidí
každý chce vzdělání,
kdo je míň bohatý než chudý.
Čtyři roky osamění
mrazivá rána
noci nad učením
bez přátel a bez rodiny.

Pak osudové setkání
s geniálním mužem,
na práci už není sama
léta dřiny nesou růže
která jiná žena
by dobrovolně usínala
popálená od rádia.

Plachá skromná paní
nesnáší obdiv a slávu,
když ji jako hvězdu
vynáší nadšení davu.
Slídiví novináři, finanční problémy
nenachází ztracený klid
nestojí o slávy proměny
chce v klidu pracovat a žít.

Krutá rána osudu bere z očí štěstí
dlouho bodá jako hroty
do poraněné duše nikdo nahlížet nesmí
zavírá se do samoty.

Ještě ji čeká skoro třicet let slávy
desítky čestných titulů
v posluchárně ztichly davy
když mladá vdova stoupá do schodů.

Když přednáší o fyzikálním výzkumu,
má vážný, tichý hlas
jako poslové z vesmíru
jako ti, co překonali čas.

Marie Skłodowska-Curie mýma očima - kresba podle fotografie z mladších let



Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Původní záměr byl fotoblog, ale občas sem napíšu i nějakou úvahu, recenzi či reportáž ze zajímavé akce.

Vystudovala jsem strojní inženýrství, aplikovanou elektrotechniku, základy průmyslového designu a základy tvůrčího psaní. Mám praxi v průmyslu, vzdělávání a výzkumu, od r. 2013 pracuji jako OSVČ. Věnuji se zpracování digitalizovaného obrazu, marketingovým výzkumům a umělecké tvorbě.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora