Báječné ženy ve stíhačkách

čtvrtek 1. listopad 2012 07:37

Příznivci letectví v názvu článku poznali obdobu slavných knížek Břetislava Ditrycha Báječné ženy na létajících strojích (Knižní klub, 2000) a Báječní muži na létajících strojích (Libri, 2003). Já jsem měla tento týden možnost poznat dvě báječné ženy na létajících strojích osobně. V úterý v Národním technickém muzeu proběhl speciální program ve spolupráci s Americkým centrem, jehož tématem byly ženy ve vojenském letectví.

Ženy v boji nejsou nic nového, a teď nemám na mysli Amazonky, Janu z Arku či jiné bájné hrdinky. V historicky známé době to bylo například ve válce Severu proti Jihu. V 18. století však ještě ženy bojovaly v přestrojení za muže. Ve druhé světové válce už působilo v armádě osmset tisíc žen, většinou v zázemí, ale byly i bojovnice v předních liniích. Pokud jde o letectví, například britská armáda přijímala pilotky, které získaly pilotní licenci v době rozmachu letectví v první polovině 20. století. Sovětská armáda měla tři ženské letky, nejznámější bylo noční bombardovací komando. Asi nejslavnější válečnou pilotkou byla kontroverzní Hanna Reitsch, která působila jako testovací pilotka německé armády.
U nás je dlouhá tradice žen v letectví - první česká pilotka, bývalá operní pěvkyně Božena Laglerová získala pilotní průkaz již v roce 1911. Na začátku 50. let byly vycvičeny v Československé armádě dvě dívčí letky, které měly celkem padesát pilotek. Později však už ženy na letecké pozice v armádě nepřijímali, na Vojenské akademii v Brně (nyní Univerzita obrany) byl obor vojenský pilot otevřen pro dívky až po roce 2000. První absolventka dokončila studium v roce 2006, ale o té řeknu více v další části vyprávění.

Večer v Národním technickém muzeu se skládal z promítání amerického dokumentárního filmu Women Combat Pilots – The Right Stuff , po němž následovala beseda Ženy v českém vojenském letectvu - perspektivy do budoucna. Film tvořil průřez historií žen v letectví, a to nejen vojenském. Letos uplynulo sto let od toho, kdy Harriet Quimby jako první žena přelétla na letadle Blériot kanál La Manche. Záběry z historie střídaly záběry ze současného života příslušnic amerických vojenských leteckých sil a vše bylo proložené vyprávěním pilotek. Veteránky ze druhé světové války si stěžovaly, že nebyly doceněny a dál už uplatnění v armádě nenašly. Byl to typický jev, že v době světových válek, kdy bylo potřeba co nejvíce sil k obraně státu, byly ženy nadšeně přijímané do armády, do průmyslu i jinam do praxe. Po skončení války byly opět odstraňovány s tím, že se má v míru společnost vrátit do "normálního" stavu, čímž bylo (a dodnes bohužel někdy stále je) myšleno, že pracují muži a ženy se starají o domácnost. Osobně jsem tuhle logiku nikdy nepochopila. Mně připadá normální pracovat a ženy, které v dnešní době, kdy jim (v Evropě) nikdo nebrání v přístupu ke vzdělání a k většině profesí, zůstávají dobrovolně v domácnosti, na mě působí mírně řečeno divně. Možná je to právě tím, že o svoje práva už nemusí bojovat jako předchozí generace, a tak si jich přestaly vážit. Ale to by bylo na jiné téma.
Diskuse se zúčastnili čtyři hosté. Úvodní řeč pronesl a krátký rozhovor poskytl pukovník Patrick T. Sullivan, vojenský a letecký přidělenec velvyslanectví USA v Praze.

Zájem o program byl tak velký, že organizátoři museli přidat před sedadla dvě řady židlí. Dalším hostem byl velitel Vzdušných sil armády České republiky, brigádní generál Ing. Jiří Verner.

Hlavní hvězdy večera, kvůli nimž přišla asi většina diváků, byly dvě ze tří pilotek, která má v současnosti česká armáda, Kateřina Hlavsová a Pavlína Engelová.


Nadporučice Ing. Kateřina Hlavsová působí jako starší pilot 2. pilotního roje 212. taktické letky 21. křídla taktického letectva 21. základny taktického letectva Čáslav.

Kateřina vyprávěla, jak se dostala k letectví. Když jí bylo patnáct let, letěla s rodiči na dovolenou, sledovala práci pilotů, což bylo tehdy možné, a líbilo se jí, co dělají. Jako střední školu studovala sportovní gymnázium, hrála hokej a v sedmnácti letech začala chodit do aeroklubu na větroně. Když otevřeli pro dívky obor vojenský pilot, tak se přihlásila a byla přijata. Postupně létala na Zlínech, na Albatrosech a v současné době létá na stíhacích strojích L-159 Alca. Má nalétáno asi 650 hodin. V budoucnu by chtěla přejít na Gripeny. Je otázka, jak by svoji praxi uplatnila v boji, když naše armáda (podobně jako USA, ale na rozdíl od Kanady, Francie nebo Skandinávských zemí) neumožňuje nasazení žen přímo v bojové linii. V americké armádě by se to ale už mělo změnit. Zajímavé je, že se argumentuje zejména menší fyzickou odolností a menší vytrvalostí žen, přestože je známo, že ženy mají naopak lepší vytrvalostní schopnosti, (zatímco muži mají lepší výsledky v silových disciplínách). Například v ultravytrvalostních a extrémních bězích, které jsou dlouhé až tisíce kilometrů a probíhají v pouštích, velehorách či arktických podmínkách, a závodníci často běží s výstrojí na zádech, mají ženy nejen srovnatelné výkony s muži, ale často vyhrávají v absolutním pořadí a zejména jich mnohem méně z těchto extrémních závodů odstupuje. Výhodou žen při vytrvalostních výkonech je nižší hmotnost (vyšší hmotnost = vyšší spotřeba energie) a větší zásoby tuku, z nichž se uvolňuje energie při vytrvalostním výkonu a také chrání proti chladu. Ostatně i přítomní zkušení profesionálové potvrdili, že mají ženy obvykle lepší odolnost při snášení extrémních podmínek.

Nadporučice Ing. Pavlína Engelová působí jako starší pilot 1. roje 242. transportní a speciální letky 24. křídla dopravního letectva 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely.

Jak plukovník Sullivan, tak generál Verner hovořili v tom, smyslu, že není žádný rozdíl mezi tím jak pracují pilotky a piloti a více žen na podobných postech by uvítali. V diskusi jsem podotkla, že jsem byla na ČVUT jediná studentka mezi padesáti kluky a zeptala jsem se hostů, co by bylo třeba změnit, když existuje určitý společenský fenomém, kdy jsou dívky od dětství vychovávané k jiným činnostem, než jsou technické obory nebo práce v armádě. Příliš nevěděli, o čem mluvím, protože takový problém sami neznají. Pavlínu přivedl k létání její otec, který je také vojenský pilot, a navrhl jí, jestli by chtěla studovat stejný obor. Když se jí jedna velmi mladá dívka zeptala, jestli je ten obor těžký pro holku, tak se jí zeptala, jak to myslí, v čem by měl být těžší než pro kluka.

Diskuse se celkem protáhla. Dozvěděli jsme se, že Pavlína má nalétáno tisíc hodin, z toho skoro polovinu na letounech CASA-295M určených pro leteckou přepravu nákladů a osob na krátké a střední vzdálenosti a se strojem létá do států Evropy, Asie, a severní Afriky. Také vyprávěla, jaký má vztah ke skákání padákem, a zaznělo i to, že dámy dosud nemají na základně vlastní sprchu. Jeden posluchač předem upozornil že bude mít kuriózní dotazy a potom se ptal, proč mají Gripeny dveře napravo nebo, jestli může mít pilot stíhačky plomby. Na dotaz týkající se kvality a spolehlivosti letadel CASA odpověděl generál Verner, že se nemá věřit tomu, co píšou noviny a říkají média.

Člověk nemá často příležitost k setkání se stíhacím pilotem, tím méně pilotkou. Můžu říct, že pro mě to byl velice příjemně strávený večer, a i když se o letectví zajímám už dlouho, toto setkání hodně posunulo moje obzory.
Pod následujícím odkazem je článek o historii letectví, který jsem napsala jako semestrální práci do předmětu Historie během studia na ČVUT.
http://www.volny.cz/elize/letectvi.html
Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Původní záměr byl fotoblog, ale občas sem napíšu i nějakou úvahu, recenzi či reportáž ze zajímavé akce.

Vystudovala jsem strojní inženýrství, aplikovanou elektrotechniku, základy průmyslového designu a základy tvůrčího psaní. Mám praxi v průmyslu, vzdělávání a výzkumu, od r. 2013 pracuji jako OSVČ. Věnuji se zpracování digitalizovaného obrazu, marketingovým výzkumům a umělecké tvorbě.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora