Tomáš Klus Českým slavíkem

úterý 27. listopad 2012 02:52

Dobře si pamatuji na ten poprask, když v roce 1982 překvapivě zvítězil v anketě Mladého světa Zlatý slavík nenápadný a mně osobně prakticky neznámý Miroslav „Meky“ Žbirka. Vzpomínám si, jak v nějaké televizní soutěži, kde měli účastníci přinést co největší kladivo, vystoupil Karel Gott s polystyrénovým kladivem větším než on, což okomentoval slovy, že „letos ještě nic nevyhrál“.

Všeobecnému údivu se tehdy nebylo co divit, protože Karel Gott držel Zlatého slavíka nepřetržitě od roku 1968. Později ho překonali ještě Peter Nagy (1985), Dalibor Janda (1986 – 1988), Pavol Habera (1991) a muzikálový zpěvák a herec Daniel Hůlka (1998). Ovšem zatímco ostatní idoly zazářily a zhasly jako supernovy, Karel Gott je stálice. Jen Zlatých (později Českých) slavíků získal neuvěřitelných 37, o dalších desítkách cen, včetně titulu národního umělce a státního vyznamenání, nemluvě. Karel Gott také prodal za svoji kariéru trvající půl století padesát miliónů desek, což je na umělce z tak malé země opravdu hodně. Svým talentem a profesionalitou si zasloužil úctu řady světových umělců, napříč žánry. Legendární tenorista José Carreras si ho vybral jako vyslance za východní Evropu pro svoji Nadaci proti leukémii.
I můj vztah ke Karlu Gottovi byla vždy především úcta. Na střední škole jsem byla v jeho fan clubu, přestože jsem měla větší oblíbence, kteří na rozdíl od „Káji“ nezpívali jen pohodové písničky s romantickými texty, ale vytvářeli i závažnější projekty (například Václav Neckář a jeho Příběhy, písně, balady). V posledních letech jsem už neměla tolik času jako v mládí, kdy jsem znala každý nový hit našich populárních umělců, ale sledovala jsem jen to, co mi připadalo nejzajímavější. A vzhledem k otevření hranic to byly spíš zahraniční hvězdy, které jsem dřív neměla šanci vidět a slyšet na živo. Karla Gotta jsem neslyšela na koncertě řadu let, ale shodou okolností jsem byla před rokem na vánočním koncertě José Carrerase v O2 aréně a mistr Carreras uvedl Karla Gotta jako speciálního hosta a překvapení večera. Přiznám se, že vedle jen o pár let mladšího, ale stále zářného tenoristy z Katalánska, na mě náš slavík působil tak trochu stařeckým dojmem, co do vzhledu i pěveckého projevu. Když jsem se ovšem dočetla, že ho v anketě Český slavík porazil takový antizpěvák jako Tomáš Klus, tak mi ho bylo hodně líto. Připomínám, že Karel Gott vyhrál v řadě všechny slavíky od roku 1999.
Je mi jasné, že si fanoušci a zejména fanynky mladičkého idolu (ročník 1986) už brousí minimálně klávesnice (ne-li něco horšího) jako zbraň proti mně. Já se naopak musím přiznat, že si na čerstvého slavíka brousím slova už dlouho a čekala jsem, jestli se mi naskytne vhodná příležitost vyrazit do boje proti (ne)vkusu jeho obdivovatelů. Je zřejmé, že si Tomáš Klus získal popularitu díky svým textům popisujícím společenské klima. Je jasné, že současná politická, hospodářská a společenská situace není dobrá. Já sama přicházím do kontaktu s velkým množstvím lidí a vnímám, jak se všeobecně zhoršila nálada za posledních, řekněme osm, deset let. Je určitě dobře, když se najde někdo, kdo umí situaci pojmenovat a čím víc je takových lidí a čím víc je jejich hlas slyšet, tím lépe. V tomto směru si Tomáše Kluse vážím a určitě mu neupírám odvahu a i vzhledem k jeho mládí velkou občanskou zodpovědnost. Fakt, že anketu o nejpopulárnějšího zpěváka vyhrál zrovna on, říká hodně o názoru lidí na stav naší společnosti.

Jiná otázka jsou jeho pěvecké kvality a v tomhle směru pro mě jeho vítězství byl docela šok. Když někdo vystupuje jako zpěvák, tak by měl podle mě umět alespoň zpívat. Když někdo vystupuje jako písničkář, tak od něj očekávám, že bude umět zpívat, hrát na nějaký nástroj, skládat texty a hudbu. Častokrát jsem zaznamenala v různých diskusích na Youtube a podobně, že je Tomáš Klus nový Karel Kryl. Tak tenhle názor mě opravdu ničí a svědčí o naprosto neuvěřitelné neznalosti podstaty věci. Abych nemluvila jen obecně. Především, Kryl byl génius. Docela folkovou scénu sleduji a myslím, že kdyby žil v severní Americe, tak by dosáhl věhlasu jako Bob Dylan nebo Leonard Cohen. U nás naprosto neměl konkurenci. A teď mám na mysli pouze umělecké kvality. Výše vyjmenované znaky písničkáře měl všechny – nádherný hlas, nosné melodie, brilantní techniku hry na kytaru a skvělé texty, které byly spíš básněmi. Ostatně také vyšly knižně jako básnická sbírka KníŠka Karla Kryla, kterou sám ilustroval. Tomáš Klus nemá z vyjmenovaných atributů nic. Ani hlas, ani techniku hry, melodie skoro nejdou rozpoznat, spíš to vypadá jakoby mluvil než zpíval. Přitom, jestliže vystudoval herectví na DAMU, tak musel mít jako předmět i zpěv. Zvlášť jsem si ponechala jeho texty. Už jsem napsala, že si vážím jeho odvahy mluvit o věcech, které se neposlouchají dobře. Na druhou stranu mi hodně připadá, že si hraje na Kryla, na kterého nemá a snaží se ho dohnat používám sprostých slov. Karel Kryl byl velmi inteligentní, měl básnický talent a kulturní přehled (šest let studoval v Německu dějiny umění). Znám spoustu jeho písní a neznám žádnou, která by se mi nelíbila, což nemůžu říct o žádném jiném zpěvákovi. Myslím, že měl mimořádný cit pro používání slov a ať psal, zpíval či mluvil o čemkoliv, vždycky to sedělo. A to je právě problém Tomáše Kluse, že mu tenhle cit chybí a je proto často nesrozumitelný nebo naopak lacině vulgární. Já přitom nijak netvrdím, že další naši písničkáři nedělají podobné chyby, někteří z nich (nebudu jmenovat) mi připadají opravdu trapní. Oni ale nikdy nevyhráli Zlatého (Českého) slavíka. Pokud si už někoho z tohoto žánru umím představit v první desítce, tak je to Jarek Nohavica.

Co říct závěrem. Nešlo mi o to dehonestovat Tomáše Kluse. Ostatně je mladý a může se ještě hodně naučit. Je tady otázka, jestli se něco učit chce nebo jestli je přesvědčený, že už všechno umí. Nikdy jsem ho neviděla na koncertě, kde se dá z chování umělce dost poznat, co si o sobě myslí. (Z Karla Kryla vyzařovala především pokora). Jistěže je Český slavík jenom anketa momentální popularity a kvalitu prověří čas. Na druhou stranu nám letošní výsledek řekl možná víc, než jaký je momentálně u nás nejoblíbenější zpěvák. Jestliže lidé odpustí profesionálnímu umělci zásadní nedostatky v jeho uměleckém projevu, protože jim jeho společensky kritické texty mluví z duše, musí to být se stavem společnosti už hodně zlé.

Jako bonus několik písní Karla Kryla, který by si zasloužil čestného doživotního slavíka. (I když si myslím, že by o to asi nestál).
Při téhle písni člověka zamrazí.


Těžko se mi vybírá moje nejoblíbenější Krylova písnička, ale je to zřejmě tahle:


Tuhle mám taky hodně ráda.


Poslední píseň, kterou Karel Kryl nazpíval v roce 1993. Co by asi zpíval dnes?


Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Původní záměr byl fotoblog, ale občas sem napíšu i nějakou úvahu, recenzi či reportáž ze zajímavé akce.

Vystudovala jsem strojní inženýrství, aplikovanou elektrotechniku, základy průmyslového designu a základy tvůrčího psaní. Mám praxi v průmyslu, vzdělávání a výzkumu, od r. 2013 pracuji jako OSVČ. Věnuji se zpracování digitalizovaného obrazu, marketingovým výzkumům a umělecké tvorbě.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora