Je možný lepší systém volby prezidenta?

sobota 12. leden 2013 03:20

V souvislosti s naší první přímou volbou prezidenta se mi vybavil asi rok starý zážitek, kdy jsem měla výjimečnou příležitost navštívit kolokvium a vyslechnout přednášku předního odborníka na problematiku volebních systémů prof. Michela Balinski, na níž představil jiný způsob volby prezidenta, než na jaký jsme zvyklí.

Michel Balinski vystudoval v USA ekonomii na MIT a získal doktorát z matematiky na Princeton University, od roku 1980 působí na École Polytechnique v Paříži. Jeho specializací je ekonometrie a již 40 let se zabývá aplikací matematických metod v tvorbě volebních systémů. Za svoji práci získal řadu cen, včetně čestného doktorátu univerzity v Yale.
I když se přednáška konala v budově Informatické sekce Matematicko-fyzikální fakulty UK, složení posluchačů napříč obory, například vedle mě seděla Dr. Jiřina Šiklová, dávalo tušit, že se nebudou řešit jen matematické problémy. Obsahem přednášky s názvem Don’t Vote, Judge! byl systém volby prezidenta, který navrhl M. Balinski s kolegou Ridou Laraki. V úvodu připomněl paradoxy, k nimž docházelo v minulosti. Známý je Condorcetův paradox, který říká, že pokud máme nejméně tři kandidáty A, B, C, pak se může stát, že kandidát A dostane víc hlasů než B, B víc než C a C více než A – tzv. Condorcetův cyklus. Paradoxy ukázal na příkladech výsledků voleb ve Francii v roce 2002, kdy Jacques Chirac získal v prvním kole necelých 20% hlasů a ve druhém kole 82%. Z výsledků 1. kola je přitom zřejmé, že drtivá většina voličů ho volila proti Le Penovi, ale není to „jejich“ prezident.
Hlavní myšlenka, která se táhla jako červená nit celou přednáškou, byla na slajdech také červeně a říkala, že v současnosti jsou volby pro politiky a nikoliv pro voliče, a proto je potřeba systém změnit. V čem spočívá myšlenka nového systému. Zásadní rozdíl spočívá v tom, že voliči nevybírají jednoho kandidáta, ale vyjadřují se ke všem kandidátům. Volební lístek je tabulka, kde jsou ve sloupci vyjmenovaní kandidáti, z nichž se ke každému do příslušného řádku přidělí hodnocení z dané stupnice.
Balinski a Laraki vyzkoušeli experiment v praxi, když po volbách v roce 2007 požádali ve třech volebních okrscích voliče, kteří vycházeli z volebních místností, aby vyplnili hlasovací lístky podle uvedeného klíče. Použili přitom stupnici o pěti hodnotách s hodnocením výborný, velmi dobrý, dobrý, slabý, nepřijatelný . Při vyhodnocování se sledovalo, kolikrát dostal příslušný kandidát dané hodnocení, které bylo vyjádřené body. Prezident Sarkozy skončil na třetím místě. Alternativa je použít pro jednotlivé kandidáty známky jako ve škole a vypočítat průměr. Experiment opakovali před volbami v roce 2012, kdy tisíc lidí starších osmnácti let, mělo ohodnotit kandidáty v sedmistupňové škále (výjimečný, výborný, velmi dobrý, dobrý, přijatelný, slabý, nepřijatelný). Dosavadní prezident Nicolas Sarkozy (ve volbách druhý) skončil na šestém místě z dvanácti kandidátů a nacionalistka Marine Le Pen, která byla na třetím místě v prvním kole voleb, skončila poslední, protože ji jako nepřijatelnou označilo přes 55% respondentů.

Z ukázek je zřejmé, v čem se systém hodnocení kandidátů liší od hlasování. Při hlasování, kdy je nutné vybrat jen jednoho kandidáta, není možné ovlivnit zvolení či nezvolení nikoho z dalších kandidátů. I když se zdá, že k nezvolení kandidáta, který je pro nás nepřijatelný, stačí, abychom mu nedali hlas, není to pravda. Nemůžeme totiž nijak ovlivnit, aby mu nedalo hlasy dost voličů na to, aby třeba celkově zvítězil. Když prof. Balinski říká, že současné volby jsou pro politiky a ne pro voliče, tak zdůrazňuje sílu volební kampaně a předvolebních průzkumů, což je v podstatě manipulace s voliči. Druhá nevýhoda je zřejmá hlavně ve druhém kole voleb, kdy voliči často (možná většinou) volí „nejmenší zlo“. Při systému hodnocení by ani druhé kolo nebylo potřeba, protože by kandidát na prvním místě vzešel z komplexního hodnocení a bylo by zřejmé, že je minimálně přijatelný pro největší počet voličů. Naopak stávající systém vede na situaci, kdy se volba ve dvoukolovém systému zúží na „hlavní“ kandidáty, což jsou jinými slovy kandidáti s nejokázalejší kampaní. Místo toho, aby zvítězil ten, jehož schopnosti a předpoklady pro danou funkci hodnotí kladně nejvíce voličů, tak jednoduše vyhrává ten, kdo má nejbohatší sponzory, případně, kdo dělá největší humbuk kolem svojí osoby (příklady z domácího prostředí si čtenář jistě doplní sám).

Podobný systém volby se již mnohde uplatňuje, zejména v akademickém prostředí. Sama jsem se s ním ve zjednodušené podobě setkala, když jsem kandidovala do studentské komory Akademického senátu ČVUT FEL. Každý kandidát totiž mohl dostat buď kladný nebo záporný hlas. Výsledný počet hlasů, který stanovil pořadí, pak byl rozdíl mezi počtem kladných a záporných hlasů (pamatuji se, že se objevil i celkově záporný výsledek).

Co říci závěrem. Z hlediska voliče je navržený systém volby pomocí hodnocení na první pohled složitější, protože by musel víc přemýšlet, na druhou stranu by nemusel nečinně přihlížet tomu, že zvítězí někdo pro něj nepřijatelný. Také je v tom určitá pojistka proti vítězství nebezpečných populistů, jak se ukázalo v popsaném průzkumu na debaklu Marine Le Pen. Podobným způsobem by bylo možné volit i další osobnosti, kde se rozhoduje mezi jednotlivci, například senátory. Námitka může být zdlouhavější vyhodnocování a delší čekání na výsledky. Na druhou stranu takový způsob výběru prezidenta by byl mnohem reprezentativnějším a spolehlivějším projevem skutečné vůle občanů. Politikům by se naopak zřejmě nelíbilo, kdyby měli dostávat od voličů známky jako školáci. Zvláště pak těm, kteří by dostali nejvíc pětek. Nejen profesor Balinski, ale my všichni bychom se však dočkali toho, že by volby byly nástroj pro voliče zvolit si za svoje představitele nejlepší možné kandidáty a nikoli zábavou pro politiky.

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Původní záměr byl fotoblog, ale občas sem napíšu i nějakou úvahu, recenzi či reportáž ze zajímavé akce.

Vystudovala jsem strojní inženýrství, aplikovanou elektrotechniku, základy průmyslového designu a základy tvůrčího psaní. Mám praxi v průmyslu, vzdělávání a výzkumu, od r. 2013 pracuji jako OSVČ. Věnuji se zpracování digitalizovaného obrazu, marketingovým výzkumům a umělecké tvorbě.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora