Plivání na obraz prezidenta

sobota 16. únor 2013 00:35

Ne, nemám v úmyslu hodnotit působení končícího prezidenta v jeho funkci, ani se nechci vyjadřovat k jeho osobě a názorům. Chci se na odcházení Václava Klause podívat z trochu jiného pohledu.

Kdybych si vzala do ruky kaleidoskop a pomalu s ním otáčela, tak bych viděla různobarevná sklíčka vytvářející obrazce. Kdyby jednotlivá sklíčka byly události, které jsem zažila a společenské jevy, jež jsem odpozorovala, tak bych viděla současnost úplně jinak, než když se budu dívat prostým okem bez mojí oblíbené optické pomůcky. Kaleidoskop má mimořádnou schopnost skládat z přesýpajících se barevných sklíček náhodně obrazce. A právě takovou optikou, často i hodně dávných vzpomínek a zkušeností se teď chci chvíli dívat a s kaleidoskopem u oka popisovat, co vidím. Myslím si totiž, že tak jako se ze stejných sklíček při různém natočení vytváří nové obrazce, tak se ze stejných lidských (ba i zvířecích) vlastností formují různé události dané momentálním natočením ručičky na barometru společnosti.

První obrazec, který vidím, je hodně starý. Vystupují v něm zvířata z bajek a vypráví následující příběh. Nad říší zvířat vládl mocný král Lev. Působil na zvířata svým impozantním zjevem, velkou silou a mocným hlasem. Všechna zvířata se ho bála, nemusel se ani objevit, stačilo, když zařval, aby se každý dal na útěk nebo zalezl do skrýše. Přešly roky, Lev zestárnul, zeslábly jeho svaly i hlas. Nemohl už skoro lovit, musel se spokojit s nemocnými a poraněnými zvířaty, která nemohla útéct. Přestal budit hrůzu, obyvatelé živočišné říše se ho přestali bát. Už se před ním nemuseli skrývat, věděli, že je slabý a nemocný, že už je neohrožuje. A co udělala zvířata? Chodila se dívat na starého Lva a snažila se mu dělat, co nejhoršího uměla. Každý si do něj kopnul, klovnul, drápnul, podle toho, jestli měl kopyto, zobák nebo pařáty. Zvířata se mu posmívala, ukazovala si na něj – nejvíc ta, která ho nikdy dřív neviděla, protože se zalezla schovat hned, jak uslyšela jeho hlas. Jak už to v bajkách bývá, jen jedno zvíře bylo moudré (typicky osel, kterého všichni považovali za hlupáka) a Lvovi nic neudělalo a ještě pokáralo ostatní zvířata, jak jsou zbabělá, když se teď mstí starému nemohoucímu králi za svůj vlastní strach.
Jak otáčím kaleidoskopem, sklíčka se s chrastěním přesýpají a vytváří obrazec, v němž vidím konstrukční kancelář někdy v polovině 80. let minulého století. Za stoly a rýsovacími prkny sedí muži a ženy a mezi prací si vypráví různé historky. Také si povídají o úspěšných lidech jako jsou sportovci, zpěváci, vědci, politici, zkrátka všichni, kteří to dotáhli dál než oni. Z kanceláře je vidět na vilu Karla Gotta a pán, který na ni vidí z okna nejlépe, se téměř zalyká závistí. Lidé se zlobí, že ti, kterým závidí nemusí sedět od sedmi do půl čtvrté v kanceláři, že mohou cestovat do ciziny, že mají úspěch, peníze nebo třeba mladistvější vzhled a lepší postavu. Lidé z kanceláře nevědí nic o tom, že ti, kterým závidí nepracují jen osm hodin denně, že si nemohou po práci sednout k pivu nebo k televizi. Vidím také jednu mladou praktikantku, kterou ještě neopustily ideály, a tak chodí každý den po práci na trénink, po večerech se učí na maturitu, studuje jazyky. Ostatní se jí posmívají, proč se učí, že je to zbytečnost, nechápou, proč chodí do kurzů a na tréninky, když nemusí. Nechápou, že ti, kterým závidí, taky dělali věci, které nemuseli dělat. Nechápou, že není chyba v těch, kteří něco dokázali, ale v nich samotných, protože pro vlastní pohodlí a nedostatek odvahy zůstali na místě. Nechápou, že jako se zvířata mstí Lvu za vlastní strach, tak oni nevraží na úspěšné pro svoji vlastní neschopnost uskutečnit svoje sny.

Kaleidoskop se otáčí, snažím se dosáhnout jiného, originálního seskupení barevných sklíček, ale ať otáčím kolikrát chci a na kterou stranu chci, další obrazce jsou velmi podobné těm předchozím. I když se dívám pozorně, tak stále vidím jen jiné varianty starých historek. Na scéně se objevuje nenápadný muž v brýlích, který vypadá jako profesor. Vykládá svoje vize, zakládá politickou stranu a postupně nabývá stále větší vliv a získává větší autoritu. Méně úspěšní kolegové mu závidí stále větší popularitu občanů, spolupracovníci ho nemají rádi pro jeho perfekcionismus a vysoké nároky, které klade na každého (včetně sebe). Všichni se ho ale zároveň bojí, a přestože s ním v různých věcech nesouhlasí a vidí chyby, kterých se dopustil, neodvažují se proti němu veřejně vystoupit. Dojde to tak daleko, že nejbližší spolupracovníci vyvolají puč a svrhnou svého neoblíbeného šéfa v jeho nepřítomnosti. Jako se to zrádcům stává, jejich cíle ztroskotají, jejich snaha o převzetí moci se rozplyne a zůstanou sami na okraji historie, zatímco svržený panovník usedá znovu na trůn, v ještě lepší kondici než dřív.

Obrazce v kaleidoskopu se opakují, dá to stále větší práci, najít novou skladbu sklíček. I tahle sestava se něčemu podobá. Vidím úspěšného státníka na vrcholu kariéry, který díky pracovitosti a neúnavné aktivitě zvládl vedle politické i akademickou dráhu. U takových lidí si stačí přečíst životopis a už se stanou terčem závisti a nepřátelství. Neúspěšní číhají na každé klopýtnutí takového člověka, aby mu mohli podrazit nohy pod koleny, protože výš nedosáhnou. Zbaběle se přitom zaštiťují jménem někoho, kdo byl sice jeho odpůrce, ale na rozdíl od zfanatizovaného davu používal věcné argumenty. Když si totiž dva lidé vidí do očí, nemusí si podrážet nohy. To je záležitost těch, kteří se dívají na boty. Potom přichází chvíle, kdy obávaný, úspěšný a tedy dvojnásobně nenáviděný panovník musí odejít z funkce. Jako ta zvířata, která vylezla z nor, aby si přišla kopnout do starého lva, tak ti, kteří léta mlčeli, jsou teď hrdinové, ovšem dobře schovaní v davu.

Vidím znovu bajku o zvířatech, tak odkládám kaleidoskop. Řekl mi už dost. Nevím, jestli někdo plivnul na obraz prezidenta. Je možné, že si tak ulevil některý učitel při hromadném sundávání portrétů státníka ve školách. Umím si představit, jak se venkovský kantůrek zálibně dívá na plivanec ztékající po tváři vysokoškolského profesora a držitele téměř padesáti čestných doktorátů. Nakonec na tom nezáleží. Na začátku jsem napsala, že mi nejde o hodnocení osoby Václava Klause, na které vidím mnoho chyb, ani o jeho názory, s nimiž z velké části nesouhlasím. Chtěla jsem se jen trochu jinou optikou podívat na stav naší společnosti.

Eliška Anna Kubičková

Eliška A. Kubičkovápro Evu10:0719.2.2013 10:07:20
Eliška A. Kubičkovápan cerny - Mensa09:5119.2.2013 9:51:51
EvaA co se týče rady pana doktora08:3519.2.2013 8:35:55
EvaPani Kubičková,08:3019.2.2013 8:30:10
cernymila pani kubickova15:0318.2.2013 15:03:28
cernymila pani Evo14:4418.2.2013 14:44:35
Eliška A. Kubičkovápaní Eva:14:3618.2.2013 14:36:25
Eliška A. Kubičkovápan cerny:14:1418.2.2013 14:14:03
cerny , obcan EU ale ne Ceskajeste neoo mila p. Kubickova04:5918.2.2013 4:59:59
cerny , obcan EU ale ne Ceskamila pani kubickova04:3018.2.2013 4:30:23
Eliška A. KubičkováAno, pracovitost považuji23:5617.2.2013 23:56:00
dennisUspech versus neuspech01:3117.2.2013 1:31:43
Eliška A. KubičkováDěkuji panu Lupoměskému a Hermánkovi22:3216.2.2013 22:32:46
josef hejnaElisko, koukám, že jsme žili20:0816.2.2013 20:08:50
Saltos AlimVěcně19:1716.2.2013 19:17:31
Saltos AlimVěcně19:1716.2.2013 19:17:29
JLok, pane cerny, už mi to stačí.18:2416.2.2013 18:24:04

Počet příspěvků: 51, poslední 19.2.2013 10:07:20 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Původní záměr byl fotoblog, ale občas sem napíšu i nějakou úvahu, recenzi či reportáž ze zajímavé akce.

Vystudovala jsem strojní inženýrství, aplikovanou elektrotechniku, základy průmyslového designu a základy tvůrčího psaní. Mám praxi v průmyslu, vzdělávání a výzkumu, od r. 2013 pracuji jako OSVČ. Věnuji se zpracování digitalizovaného obrazu, marketingovým výzkumům a umělecké tvorbě.

REPUTACE AUTORA:
7,55

Tipy autora

tento blog
všechny blogy