Zvláštní bytosti

pondělí 25. únor 2013 04:04

Bývaly doby, kdy jsem se s nimi setkávala pravidelně každý rok. To bylo tenkrát, když jsem měla dost času všímat si neobvyklých věcí. Potom jsem je mnoho let neviděla a myslela jsem si, že snad úplně zmizely a už se s nimi nikdy nesetkám. Až letos jsem je znovu potkala. Nejdřív sem tam jednotlivě, třeba na sídlišti, když jsem šla náhodou kolem. Bylo to jen takové letmé setkání, na které jsem hned zapomněla. Potom jsem dostala takhle v neděli nápad, že se půjdu projít do Stromovky. Bylo tam velmi rušno. Hodně lidí se šlo podívat na výstavu, jiní přišli za sportem a někteří šli jen tak na procházku se psem nebo i bez psa. A mezi všemi těmi lidmi jsem je znovu potkala. Nebyli to ale jednotlivci, byly jich desítky. Stály většinou opodál, uprostřed louky a byly všude, kam jsem se rozhlédla.

Protože jsem je už dlouho neviděla a taky, že jich bylo tolik, věnovala jsem jim velkou pozornost. Každou jednotlivou bytost jsem šla zblízka pozdravit. Protože jsou plaché a drží se raději stranou cest, bylo těžké se k nim přiblížit. Musela jsem se brodit hlubokým sněhem, který mi pořád zalézal za okraj nohavic. Také jsem někdy musela čekat, než přijdu na řadu, protože měly návštěvy, které přišly přede mnou. Někdy jsem zase musela čekat, až se upraví a dají do pořádku, s čímž jim pomáhali lidé, hlavně ti malí, ale i někteří velcí. Stálo mě to dost času všechny je navštívit, chodila jsem po parku několik hodin, než jsem je všechny obešla. Navíc si chtěla každá popovídat, někdy mi vyprávěly dlouhé příběhy, co všechno zažily. Taky jsem jim musela udělat fotky a slíbit, že je vystavím na blog, jinak by se urazily a už by se mi třeba nikdy neukázaly. A není divu, že mi to všechno trvalo tak dlouho, byly jich totiž desítky. Tolik jsem jich neviděla ani dohromady za celý život jako teď za jedno odpoledne. Dřív taky padal sníh (bytosti totiž přicházejí jen, když nasněží), ale nevzpomínám si, že by se jich někdy sešlo tolik na jednom místě. Bytosti jsou spíš samotáři a většina jich stojí na volném prostranství, kde mají pro sebe dost místa.


Přestože jsou spíš samotáři a mají rády dost životního prostoru, některé jsem potkala i ve dvojicích.

Všimla jsem si, že většina bytostí je usměvavá a chová se přátelsky.













Bytosti většinou stojí, ale tahle si sedla na lavičku.

Nejmenší bytost, jakou jsem potkala, se vešla na opěradlo lavičky.

Zblízka to vypadá, že má křídla, možná je to andělská bytost.

Stejně jako lidé jsou některé bytosti důstojné a majestátní, jiné působí zlomeně, nejistě a vystrašeně.





Jiné vypadají, jako kdyby volaly o pomoc.



Některé bytosti si, podobně jako někteří lidé, dávají pozor, aby z jejich tváře nebylo možné vyčíst žádné emoce.



Ať jsem se rozhlédla na kteroukoli stranu, bytosti byly všude, kam jsem se podívala.

Některé bytosti se zajímají o módu.

Jsou i robotické bytosti.

A jsou i bytosti, které na sebe berou zvířecí podobu.


Co říci na závěr. S bytostmi jsem ztrávila celé odpoledne, přišla jsem domů s promočenými botami, vyprávění o nich a zpracování jejich fotek, abych je mohla vystavit, jak jsem slíbila, mi zabralo celý večer a ještě skoro celou noc a nestačila jsem kvůli tomu napsat úkol do literárního kurzu... Přes všechny uvedené obtíže jsem moc ráda, že jsem je potkala. Nejen proto, že jsem je dlouho neviděla. Ale proto, že jsou většinou milé, usměvavé a mají velkou trpělivost. Taky si s nimi můžeme odpočinout, v jejich přítomnosti si nemusíme hrát na dospělé, protože to hravé bytosti nemají vůbec rády. Jediná jejich nevýhoda je, že jsou vzácné, objevují se jen na pár dní v roce a málokdy jich zastihneme tolik pohromadě. Jestli se s nimi chcete potkat a aspoň na chvíli zapomenout na všední starosti, máte ještě šanci. Když půjdete do Stromovky od Výstaviště nebo od Akademie, od Holešovic nebo z Bubenče, je to úplně jedno. Bytosti jsou všude. V neděli v poledne už svítilo jarní sluníčko a večer pršelo, jak v dubnu, a to bytostem nesvědčí. Jestli je chcete zastihnout, abyste se mohli vrátit na pár minut do dětství, (a kdo by nechtěl), tak si musíte pospíšit, protože za pár dní zvláštní bytosti zmizí jakoby tu nikdy nebyly.

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Původní záměr byl fotoblog, ale občas sem napíšu i nějakou úvahu, recenzi či reportáž ze zajímavé akce.

Vystudovala jsem strojní inženýrství, aplikovanou elektrotechniku, základy průmyslového designu a základy tvůrčího psaní. Mám praxi v průmyslu, vzdělávání a výzkumu, od r. 2013 pracuji jako OSVČ. Věnuji se zpracování digitalizovaného obrazu, marketingovým výzkumům a umělecké tvorbě.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora