Zimní Velikonoce a svět podle Jaroslava Róny

pondělí 1. duben 2013 10:16

Vzpomínám si z dětství, že Velikonoce bývaly obvykle na jaře. Teď máme dokonce už letní čas a v Praze včera sněžilo. Ne, nechci si ztěžovat na počasí, ani rozebírat význam velikonočních svátků, což učinilo již mnoho lidí přede mnou, a to i zde na blogu. Ostatně, část Neděle velikonoční jsem strávila čtením článků a diskusí, na což jsem poslední dobou neměla ve všední dny čas. Nabízím proto jen malou procházku zimní velikonoční Prahou a jedno zajímavé zastavení, na které je, myslím, vhodná doba právě teď, o Velikonocích.

Venkovní zahrádka restaurace je prázdná jako v prosinci, přestože zde topí vyhřívací těleso.


Na velikonočních trzích ve spodní části Václavského náměstí nebyla žádná tlačenice.

Stánky měly velikonoční výzdobu, ale jinak většinou nabízely stejný artikl jako po celý rok.



I když je pravda, že včelovinu jsem ještě nikdy neviděla.

Zde je alespoň snaha o velikonoční zboží.

Na Staroměstském náměstí už poletoval sníh.





Ani na Staroměstském náměstí nebyly žádné davy, a koně zapřažení do kočáru, se hodně načekali.



Díky nepříznivému počasí bylo volno i na schodišti nad trdelníkem, které je při podobných příležitostech zcela zaplněné.

Samozřejmě jsem toho využila a prohlédla si vše důkladně z vrchu.











Noty na linkách na schodišti. Snad nám zpěvní ptáci konečně přinesou jaro.

Cestou jsem si prohlédla několik galerií v centru Prahy. Ty nejblíže Staroměstského náměstí byly zaplněné většinou obrázky Hradčan a Karlova mostu, selankovitými krajinkami v unylých barvách nebo naopak kýčovitými obrázky různých postav provedených v barvách velmi křiklavých. Některé obrázky, zejména koláže s náměty Prahy malované na látky, byly pěkné a působily jako profesionální výtvarná díla, zatímco většina ostatních věcí byla hodně amatérská. Přímo v centru Prahy se také nachází galerie s poetickým názvem Pastelka, kterou založila výtvarnice Marie Brožová. Ta měla už zavřeno, nicméně její tvorbu dobře znám, například i z veřejných kreslení ve Stromovce. Jednu profesionální výstavu jsem však stihla, a to výstavu malíře, sochaře a také scénáristy, herce a hudebníka Jaroslava Róna. Dříve jsem tohoto umělce znala jen podle jména a s jeho tvorbou jsem se seznámila poprvé. Pod článkem pro představu uvádím několik obrázků, které jsou ve větším počtu dostupné na www.jaroslav-rona.cz. Vybrala jsem především ty, které byly na výstavě, což jsou díla z posledních dvou let umělcovy tvorby. Výstava v galerii Václava Špály obsahuje plátna středních a větších formátů a několik plastik. Rozkládá se na třech podlažích, ale některé stěny jsou prázdné. Není mi úplně jasný důvod, ale na návštěvníka působí rozmístění obrazů jako kdyby jich nebylo k dispozici dost na to, aby zaplnily prostor galerie. Přitom autorova tvorba je velmi rozsáhlá. Možná to bylo záměrem vystavit jen práce z posledních dvou let, což je škoda. Druhá nevýhoda byla, že obrazy jsou většinou v tmavých odstínech a špatné nasvětlení způsobuje, že se některé lesknou od světla odraženého od stěny a některé obrazy nebo jejich části zůstávají ve stínu, takže působí nejen ponuře, ale také nečitelně.

Pokud jde o tvorbu Jaroslava Róny, je to umělec s čitelným rukopisem, který je za všech okolností svůj. Optikou svojí fantazie předává poselství, které je dobře čitelné, přestože vlastní díla působí velmi surrealisticky. I když zobrazuje takové realistické motivy jako jsou zážitky z cest, není to vizuální popis místa, ale něco, co by se dalo označit jako vizualizace stavu mysli a duše autora při návštěvě daných míst. Jak na výstavě, tak v dřívější tvorbě, kterou jsem si prohlédla v obsáhlé monografii a na webu autora, se opakují některá témata. Jsou to otázky krajních věcí života – zrození a smrti, a to nejen člověka nebo zvířat, ale celé společnosti. Na obrazech jsou lidská embrya, rodiče s dětmi, ale také spalování žab, lebky, pohřebiště. Další téma je vývoj lidstva a jeho směřování. Jsou zastoupené výjevy z Afriky jako místa, odkud vycházely kmeny osidlovat svět, vyhnání z ráje, až po nejvyšší stupeň civilizace, která může vést až k zániku lidstva (minimálně v jeho současné podobě – viz různé kreatury), a tím zpět na počátek. Civilizaci, jak ji známe v našem moderním světě představují města, a to minulá, současná i budoucí. Na výstavě jsou také zastoupené plastiky s názvy typu „Ge muž“, „Ge pes“, „Robot Janus“, což jsou přechody mezi člověkem /zvířetem/ současnosti a budoucnosti. Třetí velké téma je uvědomění si nekonečnosti vesmíru a nepatrnosti člověka v něm. K Velikonocům se hodil velký obraz bičování Krista přes celou stěnu. Jistě by se našly další příklady – hodně se vyskytují opice a vůbec zvířata jako různé alegorie.

Nejsem profesionální kritik, takže si mohu dovolit i osobní, zcela subjektivní dojem. Moji oblíbení malíři jsou zejména Salvador Dalí a Jan Zrzavý, jinými slovy mám ráda surrealistické a neobvykle zpracované náměty, díla, která nejsou prvoplánová, o kterých je potřeba přemýšlet. Tvorba Jaroslava Róny určitě patří do této kategorie. Na rozdíl od předchozích jmenovaných autorů na mě však působí poněkud tísnivě, až depresivně. Za obrazy Dalího cítím úsměv, ironii, určitou snovou lehkost a bezstarostnost. Jan Zrzavý to je především melancholie, zklidnění, tiché usebrání. Z obrazů Róny, a to i těch nejbarevnějších vystupuje smutek, tíseň, strach, osamění. Nevím, jestli je to dané založením autora a způsobem jeho prožitku nebo dobou, kterou ve své tvorbě zobrazuje. Pokud je to druhá možnost, tak je to otázka k zamyšlení. Pod vodou jsou ukryté ponorky, na obloze krouží letadla, soptí sopky, byli jsme vyhnáni z ráje, obklopují nás nepřátelé. Co může dělat jedinec zavřený v labyrintu města? Je to otázka pro každého z nás, jestli a jakým způsobem přispíváme k tomu, aby nevznikaly „nebezpečné zárodky“, což je také název jednoho obrazu, jestli nežijeme jako opice v kleci nebo ryby v akváriu. Je to naše volba, jestli se necháme uvěznit v tom divném městě, jestli se staneme bytostí s lidským tělem a robotickou hlavou bez vlastního myšlení, která jen vykonává pokyny od malé skupiny samozvaných vládců společnosti.

Některé obrazy z výstavy (zdroj: www.jaroslav-rona.cz)

Akvárium II

Erupce

Impérium - srdce

Staří bohové

Invaze II

Tento obraz s názvem Valuška, kometa a já nebyl na výstavě. Mně se moc líbí.

Když jsem končila vycházku na Velikonoční neděli, bylo čerstvě nasněženo.
Pod sněhem bylo vidět trochu zelené trávy.
Už mi ani nevadilo, že stále ještě nepřišlo jaro.


Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Původní záměr byl fotoblog, ale občas sem napíšu i nějakou úvahu, recenzi či reportáž ze zajímavé akce.

Vystudovala jsem strojní inženýrství, aplikovanou elektrotechniku, základy průmyslového designu a základy tvůrčího psaní. Mám praxi v průmyslu, vzdělávání a výzkumu, od r. 2013 pracuji jako OSVČ. Věnuji se zpracování digitalizovaného obrazu, marketingovým výzkumům a umělecké tvorbě.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora