Vstup přísně zakázán

neděle 14. červenec 2013 23:54

Takové (nepříjemné) překvapení jako dnes jsem opravdu dlouho nezažila.

Přes tradičně prázdninově rozkopanou Prahu jsem se po třech přestupech, za přibližně dvakrát delší dobu než obvykle, dostala až k cíli cesty, což bylo koupaliště na břehu údolní nádrže Džbán v Praze 6. Kdysi to bývalo moje oblíbené místo. Příjemné prostředí, velká vodní plocha, kde se nemusíte ve vodě tísnit s dalšími návštěvníky jako v bazénu, krásná příroda, za kterou nemusíte jezdit nikam daleko, dostanete se tam pohodlně tramvají. Z výše popsaných důvodů na mě tohle místo vždycky působilo jako oáza uprostřed velkoměsta.

Nádrž je dlouhá asi kilometr, a prakticky po celé délce se táhne louka, která tvoří přírodní travnatou pláž. Místo je vystavené slunci, takže zde můžete chytat bronz a vyhřívat se jako spokojená kočka po celý den. Zázemí tvoří tři budovy se šatnami a sprchami, v jejich dolní části je dlouhá řada kabin. Je možné si zaplatit skříňku nebo předplatit kabinu na celou sezónu. Za jedním vchodem se nachází velká louka, kde jsou kurty a stánky s občerstvením, u druhého vchodu se tyčí skokanský můstek s desetimetrovou věží, je tam hlubší voda a místo pro toho, kdo má rád klid. Další stánky nebo okénka s párky, zmrzlinou a limonádou najdete na různých místech koupaliště. Můžete si také půjčit sportovní potřeby. Celý komplex působí kompaktně, ale je zde přitom dost prostoru, takže se návštěvník necítí stísněně. Obyvatelé města ocení klidné prostředí na okraji Šárky, kde si člověk doopravdy odpočine. Moderní budovy zázemí s prosklenými dveřmi, spojovacími můstky a schodišti jsou zajímavé i z architektonického hlediska.

Tak takhle nějak bych popsala koupaliště Džbán tak, jak jsem si ho pamatovala z dětství. Od té doby se hodně změnilo. Po revoluci ubyli návštěvníci, kteří objevili Kanárské ostrovy a Riviéru, takže už nemuseli chodit k vodě v Praze. Areál přešel do soukromého vlastnictví, což se projevilo nejdřív ze všeho zvýšením vstupného. To by bylo v pořádku, kdyby se zvýšila i úroveň služeb a místa, které už silně poznamenal čas. Snaha o zvelebení se prakticky projevila natřením stěn a dveří a novým obložením na toaletách. Budova dál chátrala, bylo vidět čím dál víc opadané omítky a zrezivělých dveří kabin, potažených pavučinami. Z bývalého rozsáhlého vybavení zůstaly v provozu jen sprchy. Na druhou stranu vím, že jiné rekreační areály v Praze, které znám, na tom nejsou nijak lépe, pokud je ovšem rovnou nezrušili, jako koupaliště na Lhotce.

Chodila jsem tedy do Džbánu dál jako dřív, učila jsem se tam na zkoušky, kreslila, psala povídky. V posledních letech jsem se však k vodě dostala čím dál méně, takže jsem si musela vystačit s plaváním v bazénu, a každá návštěva koupaliště pro mě byla sváteční akce. I letos jsem nejteplejší dny trávila v kanceláři nebo doma u počítače. Když se v posledních dnech začaly šířit zvěsti, že letošní léto už v podstatě končí, tak jsem se se studijním materiálem Statistical Pattern Recognition Toolbox for MATLAB v batohu vydala letos poprvé na koupaliště.

Když jsem prošla bránou kolem pokladen, už z dálky jsem zaregistrovala, že se něco děje. Na chodníčku kolem první budovy byla nějaká tabulka, budova byla dokola obehnaná sítí a z terasy se ozývaly zvuky. Už jsem se zaradovala, že konečně začali s opravou, jen mi bylo trochu divné, že pracují i v neděli. Moje radost však trvala jen do doby, než jsem došla k té tabulce tak blízko, abych ji mohla přečíst. Stálo tam: Pozor, probíhá paintball. Vstup zakázán. A pak jsem už viděla, jak po budově pobíhají místo zedníků v montérkách hráči v kuklách a maskáčích, a místo vrtaček a kladívek jsem slyšela střelbu. Tato hlučná zábava byla slyšet prakticky po celém areálu koupaliště. Naštěstí alespoň nehráli po celou dobu mojí přítomnosti.
Zaznamenala jsem také jednu příjemnou novinku – přímo na pláži byly postavené tři sprchy. Můj dobrý pocit z toho, že konečně udělali něco pro lidi, trval jen do doby, než jsem zjistila, že i další budova, včetně sprch, kde se na rozdíl od těch na pláži, lze umýt i mýdlem, je také obestavěná tabulkami a dokonce přímo na zdi popsaná nápisy Vstup přísně zakázán. Jen nevím, jestli to bylo také kvůli paintballu nebo kvůli havarijnímu stavu budovy.

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Původní záměr byl fotoblog, ale občas sem napíšu i nějakou úvahu, recenzi či reportáž ze zajímavé akce.

Vystudovala jsem strojní inženýrství, aplikovanou elektrotechniku, základy průmyslového designu a základy tvůrčího psaní. Mám praxi v průmyslu, vzdělávání a výzkumu, od r. 2013 pracuji jako OSVČ. Věnuji se zpracování digitalizovaného obrazu, marketingovým výzkumům a umělecké tvorbě.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora