Příběh, který se doopravdy stal

neděle 18. srpen 2013 17:10

Dnes končí Prague Pride festival, který probíhá celý týden, a vrcholí průvodem Prahou. Dobře si pamatuji z loňska, jaké bouřlivé reakce tato akce vyvolala. Přestože obvykle nemám čas se průvodu přímo zúčastnit, vždy budu tuto a podobné akce podporovat. Jedním z hlavních důvodů mojí podpory je, že znám i následující příběh...

Žil jeden anglický chlapec, říkejme mu třeba Tony. Vyrůstal s bratrem a byl silně vázaný na matku, přestože na něj rodiče neměli moc času. Jeho život byl plný rozporů. Ve škole moc neprospíval, přestože byl rozený génius. Běhal výborně maratón, přesto ho nevybrali do reprezentace, a on později porazil reprezentačního závodníka a zaběhl na svoji dobu vynikající čas. Bylo mu uděleno státní vyznamenání, ale nebylo to zveřejněno, protože to bylo za práci, která podléhala státnímu tajemství. Dnes je na prodej jeho dům, ale nikdo v něm nechce bydlet. Tony měl také zvláštní zvyky, které by vypadaly divně u někoho jiného, ale k němu prostě patřily. Měl třeba plechový hrnek na kávu přivázaný řetězem k ústřednímu topení. Jezdil do práce na kole a často mu padal řetěz. Vypozoroval, že spadne při každé třinácté otáčce, a proto počítal vždy do třinácti a potom udělal jeden pomalý záběr, při kterém řetěz nespadnul. Když už ho nebavilo počítat, vyrobil si zvukovou signalizaci, která cinkla při každé třinácté otáčce. Byl oblíbený pro svoji skromnou laskavou povahu a trpělivost, s níž vysvětloval věci, které byly jednoduché pro génia, ale na člověka s obvyklou inteligencí působily jako poselství mimozemšťanů. Ten plachý, uzavřený muž, který předpověděl nové vědní obory a podstatně ovlivnil světové dějiny, působí dodnes jako postava z jiného světa. I jeho krátký život nasvědčuje tomu, že byl k nám na Zem jen propůjčen z nějaké jiné, lepší planety.

Když bylo Tonymu čtyřicet let, byl na vrcholu úspěchu, měl slávu, vážnost ve vědeckém světě, dostal i státní vyznamenání. Zdálo by se, že mu nic neschází. Přesto vnitřně strádal, což na sobě nedával znát. Tomuto citlivému člověku, narozenému ve znamení Luny, chyběla láska. A nebyla to jen jeho pověstná nesmělost, pro kterou žil osaměle a bavil lidi svými staromládeneckými zvyky. Ještě na střední škole měl přítele, který zemřel v mladém věku. Tony k němu cítil zvláštní náklonnost, ještě si neuvědomoval, že je to láska. Později, když už znal svoji orientaci, požádal o ruku kolegyni, nakonec ale ztratil odvahu na vztah se ženou a zásnuby zrušil. Někdy měl krátké příležitostné známosti, ale většinou žil sám. Jednou se zdálo, že se přece jen dočkal a jeho dům se konečně prozáří štěstím. Potkal se u kina s pohledným blondýnem, který byl o dvacet let mladší než on. Tony byl naivní jako dítě, ostatně nosil s sebou na přednášky plyšového medvídka i v době, kdy už přednášel na Cambridge. Tak pozval důvěřivě domů i svého nového přítele. Po krásné noci nastalo ráno, kdy Tony zjistil, že se mu ztratily zlaté hodinky. Zavolal policii, a když se ho policisté ptali, jestli se v poslední době s někým neseznámil, přiznal všechno o svém vztahu. Homosexualita byla v padesátých letech dvacátého století v mnoha zemích Evropy ještě považována za trestný čin. Policie zatkla Tonyho jako zločince. Jako veřejně známá osoba byl vláčen tiskem, ztratil úctu, nemohl dělat svoji práci. Každý novinář si na něj s chutí plivnul. Každý hloupý maloměšťák, který uměl sotva malou násobilku, si na něj mohl ukazovat prstem. Nikoho nezajímalo, že udělal pro lidstvo víc než všichni bezúhonní maloměšťáci dohromady. Byl souzen na základě zákona z 19. století. Aby nemusel jít do vězení, podstoupil hormonální léčbu, označovanou jako chemická kastrace. Narostla mu ženská prsa, trpěl impotencí, obezitou a depresemi. Jednou si vzpomněl, jak viděl kdysi v kině film o Sněhurce. Každý večer snědl na noc jablko. Doma měl laboratoř, ve které prováděl chemické pokusy. Týden před dvaačtyřicátými narozeninami namočil jablko do kyanidu draselného a naposled si kousnul.

Téměř po půl století se mu formálně omluvil premiér. Na jeho počest se staví památníky, je po něm pojmenována cena pro významné vědce v oboru informatiky, jeho hlavní vynález – programovatelný počítač, nese jeho jméno. V loňském roce, při příležitosti oslav stého výročí jeho narození, po něm bylo pojmenováno celé uplynulé století. Také jedna slavná počítačová firma má ve znaku nakousnuté jablko, ale souvislost popírá...

Eliška Anna Kubičková

Eliška A. KubičkováDěkuji za informaci19:5120.8.2013 19:51:20
ZuzkaEliško,21:5819.8.2013 21:58:11
JaromírDemínka je21:4219.8.2013 21:42:05
Eliška A. KubičkováDemínka21:2819.8.2013 21:28:32
Eliška A. KubičkováDěkuji za příspěvky k tématu21:2419.8.2013 21:24:07
Petr PokornýNemám rád tyto srdceryvné příběhy15:3819.8.2013 15:38:10
Petr PokornýNemám rád tyto srdceryvné příběhy15:3119.8.2013 15:31:55
PepíčekTakže nakonec tady zůstávají09:5419.8.2013 9:54:50
Lída V.Eliško, vůbec se nedivím mladým,05:2419.8.2013 5:24:42
HoralChlubit se tím je ubohé22:5618.8.2013 22:56:24
ZuzkaEliško,21:4318.8.2013 21:43:59
EulálieJestli to nebude tím,21:2318.8.2013 21:23:57
ZipNechápu souvislost...20:3018.8.2013 20:30:08

Počet příspěvků: 15, poslední 20.8.2013 19:51:20 Zobrazuji posledních 15 příspěvků.

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Původní záměr byl fotoblog, ale občas sem napíšu i nějakou úvahu, recenzi či reportáž ze zajímavé akce.

Vystudovala jsem strojní inženýrství, aplikovanou elektrotechniku, základy průmyslového designu a základy tvůrčího psaní. Mám praxi v průmyslu, vzdělávání a výzkumu, od r. 2013 pracuji jako OSVČ. Věnuji se zpracování digitalizovaného obrazu, marketingovým výzkumům a umělecké tvorbě.

REPUTACE AUTORA:
5,25

Tipy autora

tento blog
všechny blogy