Kaple na Olšanech

neděle 3. listopad 2013 02:40

Na rozdíl od některých odpůrců svátku Všech věrných zemřelých navštěvuji příbuzné i některé známé osobnosti v místě jejich posledního odpočinku každý rok. Letos jsem si při této příležitosti také více prohlédla pravoslavnou kapli na Novém hřbitově na Olšanských hřbitovech v Praze.


Ruskou kapli na Novém hřbitově na Olšanech znám už dlouho. Několikrát jsem se podívala dovnitř a jednou jsem zde byla na velikonoce, když právě venku před kaplí probíhalo svěcení kočiček a pokrmů. Při příležitosti letošního svátku Dušiček jsem zůstala i na část bohoslužby. Uvědomila jsem si, že vlastně znám kostel pod označením "ruská kaple" a ani nevím, jaké má jméno. Zjistila jsem, že poblíž stojí tabule nejen s názvem, ale také s podrobnou historií kostela. Nemohla jsem se však zdržet, takže jsem si něco o historii Chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice nastudovala později doma. Chrámy zasvěcené Zesnutí přesvaté Bohorodice jsou v Rusku označovány jako "Uspenské", protože slovo "uspenije" znamená zesnutí.
Jedná se o významnou a ojedinělou památku ruské církevní architektury, protože je to jediná stavba tohoto typu mimo Rusko. Její historie sahá do období první světové války, kdy po bolševickém převratu našlo mnoho příslušníků ruské šlechty a inteligence útočiště v Praze. Rusové s sebou přinesli pravoslavnou víru a vznikla potřeba pravoslavných pohřebních obřadů. Kaple měla být původně určená právě k tomuto účelu. Mezi Rusy žijícími v Československu proběhla sbírka na její vybudování, k níž značnou částkou přispěl i první československý premiér Dr. Karel Kramář, který vyznával pravoslaví (jeho žena byla Ruska). Manželé Kramářovi jsou také pohřbeni v kryptě kaple. V září 1924 byl položen základní kámen a již v listopadu 1925 byl chrám vysvěcen metropolitou Eulogiem Georgijevkým. Lze si všimnout, že v okolí kaple je mnoho hrobů s dvojitým pravoslavným křížem a v blízkosti se také nachází čestné pohřebiště ruských vojáků padlých za druhé světové války.

Blízko vchodu do Nového hřbitova je čestné pohřebiště obětí první světové války. Zmiňuji to proto, že se na sbírce na kapli podíleli také srbští občané a inspektor vojenských hrobů Království Srbů, Chorvatů a Slovinců v Československu protojerej Milivoj Cvrčanin poskytl finanční příspěvek v řádu desítek tisíc korun s podmínkou, že chrám bude také památníkem vojáků pravoslavného vyznání padlých na bojištích 1. světové války.
Uníkát stavby spočívá v tom, že se jedná o jediný chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice v Evropě (mimo ruské území). Projekt navrhli studenti architektury Paškovský a Klodt pod vedením profesora Branta podle architektury chrámů v Nižním Novgorodě a Pskově. Stavba má jednu loď čtvercového půdorysu o straně 8,2m, výška lodi je 22 metrů.


Tato mozaika nad vchodem do krypty po straně kaple patří mezi tzv. "rukou nestvořené obrazy", což jsou ikony podle otisku Ježíšovi hlavy a obličeje na plátně, (například turínské plátno nebo rouška svaté Veroniky.)




V chrámové věži je umístěno pět zvonů, které jsem včera ve čtyři hodiny odpoledne slyšela odbíjet.




Mozaika Zvěstování Panny Marie byla vytvořena podle zázračné ikony „Znamenije Kurskaja Korennaja“. Autorkou je Marie Viktorie Jesenská-Foersterová se svojí dílnou. Byla to vůbec první česká mozaikářská dílna založená malířem Viktorem Foersterem, který se barevné skleněné mozaiky naučil tvořit v Itálii.

Uvnitř chrámu bylo přítmí, a také zde bylo hodně lidí shromážděných k motlitbě, takže jsem mohla zachytit jen něco málo z nádherné vnitřní výzdoby, kterou navrhl ruský malíř a grafik Ivan Jakovlevič Bilibin. Vnitřní stěny jsou pokryty freskami s biblickými výjevy. Výzdobu provedla Bilibinova žákyně - malířka ikon Taťána Kosinská (monaška Serařma), která vedla skupinu dalších umělců.




Nevím, jestli byla včera typická mše, nebo nějaká slavnost k Památce zesnulých. Odněkud zezadu se ozýval zpěv, k němuž se přidávali věřící. Při některých slovech se křižovali a přitom se ukláněli až k zemi. Později jsem zjistila, že zpěv vychází z místa za dřevěnou malovanou stěnou, kde stál pult ve tvaru komolého jehlanu s notami, za ním byl vidět sbormistr a jedna zpěvačka, i když byl slyšet celý sbor, ale další zpěváci už nebyli vidět.


Jen na chvíli se rozsvítilo.


Lidé, kteří přicházeli do chrámu, si u vchodu brali (nebo kupovali za dobrovolný příspěvek) tenké svíčky, které potom připalovali a zastrkovali do malých stojánků rozestavěných na více místech v kostele, buď v takovýchto kruhových stojanech, nebo na stole. Za nimi byl vždy obraz Ježíše. Zůstala jsem asi půl hodiny. Venku se zatím sešeřilo a postupně se úplně setmělo, takže vyniklo to množství zapálených svíček, které spolu s duchovním zpěvem nechalo člověka odpoutat se od pozemských záležitostí.


Nakonec ještě několik dušičkových obrázků.
Pamětní deska zpěváka Mikiho Volka.

Pod křížem na Starém hřbitově svítí světýlka po celý rok, ale dnes jich bylo mnohem víc než obvykle.








Eliška Anna Kubičková

Vašek VašákPoučné, hezké15:308.11.2013 15:30:54
Eliška A. KubičkováDěkuji za upozornění,17:514.11.2013 17:51:08
josef hejnaEliško, máš tam překlep v perexu.18:393.11.2013 18:39:53

Počet příspěvků: 3, poslední 8.11.2013 15:30:54 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Původní záměr byl fotoblog, ale občas sem napíšu i nějakou úvahu, recenzi či reportáž ze zajímavé akce.

Vystudovala jsem strojní inženýrství, aplikovanou elektrotechniku, základy průmyslového designu a základy tvůrčího psaní. Pracovala jsem v průmyslu, vzdělávání a výzkumu, poslední dobou se věnuji hlavně marketingu, popularizaci vědy a umělecké tvorbě. Píšu také na idnes, netmedium, blog-kavarna a portalprozeny.

REPUTACE AUTORA:
6,08

Tipy autora

tento blog
všechny blogy