Věra Chytilová, chmel, zakázané ovoce, sídliště a televize

čtvrtek 13. březen 2014 01:05

Nejsem žádný filmový znalec, do kina chodím už léta jen výjimečně, a když tak, na dokumentární filmy. Když jsem si přečetla, že ve věku pětaosmdesáti let zemřela slavná režisérka Věra Chytilová, tak se mi vybavilo hned několik vzpomínek na mládí.

Pamětníci vědí, že kdysi byl ve vysokoškolských osnovách předmět s názvem „Společensky prospěšná práce“. Studium totiž bylo považováno za flákání, jak nám bylo naznačeno hned po příjezdu na místo, kde jsme měli vykonat tu společensky prospěšnou práci, abychom mohli získat zápočet. Když jsme na Žatecku (název obce si nepamatuji) vystoupili z autobusu, tak nás místní „jézeďák“, což bylo familiérní označení pro člena Jednotného zemědělského družstva, přivítal slovy: „Tak teď budete chvíli pracovat, když se pak budete celej rok válet na zadku.“ Skutečně jsme si pěkně mákli, pracovali jsme v kuse celé tři týdny, dokud jsme všechny štoky nestrhli a neočesali, především na česačce, kde pracovaly všechny holky a kluci, kteří nosili brýle, nebo i ručně, což dělali středoškoláci, protože na česačce se smělo pracovat až od osmnácti let. Když jsme už ty tři týdny museli strávit v izolaci od civilizace, abychom získali kýžený zápočet z předmětu, kterému jsme neříkali „Společensky prospěšná práce“, ale jednoduše „chmel“, tak jsme se taky něčím snažili vyplnit volný čas, který nám zbyl po robotě na poli nebo na česačce. Snažili jsme se něco vymyslet, každý podle svého. Někdo se zabýval milostnými románky, někdo chodil na pivo, někdo (jako třeba já) poznával okolí a jezdil na výlety do sousedních měst. Ani ti, co si žádnou vlastní zábavu nevymysleli se nenudili, protože vedení praxe nám také zajistilo různé akce, které měly především osvětový charakter. Měli jsme například besedu s trojicí dam, které si říkaly „komické trio“, jež vystupovalo ve složení právnička, psycholožka a sexuoložka. V podstatě měly s tím komickým triem pravdu, protože když přišly na řadu některé otázky, bylo v sále veselo jako na Chaplinovi. Humor mě přešel ve chvíli, kdy přišel dotaz (napsaný na papírku), co má dotyčný dělat, když má chuť někoho zabít. Vyvolalo to salvu smíchu, ale já jsem se nesmála, protože jsem poznala, že ten dotaz poslal kluk, který si mě vytrvale namlouval.

A jak chmel souvisí s paní Chytilovou? Někdy bylo tolik kultury najednou, že jsme měli dilema. Například jednou se promítal film Panelstory, a souběžně probíhala diskotéka. Rozdělili jsme se na dva tábory, já jsem byla ve skupině, která šla do kina. Když jsme si později sdělovali zážitky, tak návštěvníci diskotéky nám říkali, že jsme o nic nepřišli, protože tam byli hlavně místní opilci, a jedna holka říkala, že tam seděli na zemi metalisti a dělali „takhle“, přičemž ukázala pohyby, jaké jsem o čtvrt století později viděla (nebo i sama dělala) na koncertech Ozzy Osbourna, Alice Coopera, Bruce Springsteina nebo Kiss. Tehdy bylo ale léto 1989 a film Panelstory, jakož i další filmy Věry Chytilové, byl na tu dobu docela odvážný. My, co jsme šli do kina, jsme se opět rozdělili na dva tábory. Jedné skupině, v níž byli hlavně Pražáci, se film líbil, a ocenili jeho výstižnost, zatímco můj nápadník, který bydlel v rodinném domku v okresním městě, prohlásil, že to byla blbost. Ten, kdo nikdy neviděl statisícové sídliště, tak nepochopil, o co jde.
Když se ve vzpomínkách na setkání s tvorbou Věry Chytilové posunu v čase ještě víc nazpátek, tak se dostanu do období, kdy jsem chodila na střední školu, a viděla jsem v televizi další závažný film této autorky Kopytem sem, kopytem tam. Pamatuji, že i jinak vždy rozesmáté holky zvážněly, když na tenhle film přišla řeč. Myslím, že měl na mladé lidi mnohem výchovnější vliv než deset přednášek.
Ještě o více než deset let starší je film Hra o jablko, který také způsobil rozruch. Chodila jsem na základní školu, film byl do osmnácti let nepřístupný, ale některé spolužačky se na něj dostaly, když je do kina (stejně jako jindy na diskotéku) propašovaly starší sestry, a někdy i rodiče. Já jsem starší sestru neměla, tak jsem si musela počkat, až ho uvidím v televizi. Obsahově mě Hra o jablko s dosud populární Dášou (Dashou) Bláhovou už tolik neoslovila, podobně jako Faunovo velmi pozdní odpoledne (tam se taky jednalo o moji averzi vůči hlavnímu představiteli). Oba filmy se mi však líbily vizuálně. Ostatně všechny filmy Věry Chytilové mi připadají jakoby se odehrávaly v nějakém těžkém snu, z něhož se člověk probudí a je rád, že venku svítí slunce a zpívají ptáci. Myslím, že právě ta pochmurná atmosféra, která výborně dokresluje děj, dělá filmy Věry Chytilové výjimečné i umělecky.

Tak nakonec nevím, jestli jsem tímto článkem dostatečně vzdala hold, tak významné umělkyni. Na druhou stranu si myslím, že tato svérázná dáma by byla takovýmito vzpomínkami z období dospívání příslušnice panelákové televizní generace, jejíž kulturu uměla tak mistrovsky popsat, potěšena možná víc než strohým výčtem několika desítek hraných a dokumentárních filmů, televizních pořadů, jakož i poct a vyznamenání, která dostala, včetně francouzského Řádu za umění a literaturu.

Eliška Anna Kubičková

Eliška A. KubičkováDěkuji za všechny příspěvky16:4515.3.2014 16:45:32
Vašek VašákRe: Pavel Ch.10:1614.3.2014 10:16:49
Pavel Ch.Mimo tema, ad V. Vasak08:2614.3.2014 8:26:04
JB001Nejvíce mne asi oslovila Kalamita21:1313.3.2014 21:13:08
NaďaVěra Chytilová,13:2013.3.2014 13:20:45
FanyMěla jsem tu čest11:3413.3.2014 11:34:00
Vašek VašákNa paní režisérku mám několik vzpomínek,10:2513.3.2014 10:25:06
janvargulič..ctím především..09:3713.3.2014 9:37:29

Počet příspěvků: 11, poslední 15.3.2014 16:45:32 Zobrazuji posledních 11 příspěvků.

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Původní záměr byl fotoblog, ale občas sem napíšu i nějakou úvahu, recenzi či reportáž ze zajímavé akce.

Vystudovala jsem strojní inženýrství, aplikovanou elektrotechniku, základy průmyslového designu a základy tvůrčího psaní. Pracovala jsem v průmyslu, vzdělávání a výzkumu, poslední dobou se věnuji hlavně marketingu, popularizaci vědy a umělecké tvorbě. Píšu také na idnes, netmedium, blog-kavarna a portalprozeny.

REPUTACE AUTORA:
6,09

Tipy autora

tento blog
všechny blogy