Česká vlajka na Měsíci

neděle 16. březen 2014 14:24

Někdy jsem hodně časově vytížená, a tak doufám, že o událostech, které stojí za zmínku, napíše někdo z kolegů na blogu. Tentokrát jsem neúspěšně prohledala rubriku „Věda“, takže mi nezbývá, než se úkolu ujmout sama, a připomenout, že na pátek 14. března připadla hned dvě významná výročí, která spolu souvisí.

Věnovat se budu především „mladšímu“ z obou výročí. K tomu staršímu připomenu, že 14.března 1879 se v Ulmu narodil nejslavnější fyzik 20. století Albert Einstein. Od jeho narození tedy letos uplynulo 135 let. Přestože A. Einstein obdržel v roce 1921 Nobelovu cenu za fyziku za vysvětlení fotoelektrického jevu, všeobecnou proslulost a světovou slávu mu přineslo vypracování speciální a obecné teorie relativity, které se vymykaly (a často dodnes vymykají) běžnému lidskému myšlení. Jedním z důvodů je, že se jedná o zákony teoretické fyziky, které lze dobře popsat matematickými rovnicemi, zatímco praktické ověření je často problematické. Hlavní rozdíl relativistické a klasické fyziky spočívá v tom, že zatímco zákony klasické fyziky, založené na Newtonské mechanice, si můžeme ověřit v praxi denní zkušeností, tak zákony relativistické fyziky, objevené A. Einsteinem, platí až při rychlostech blízkých rychlosti světla. Možná jste viděli nějaký populárně naučný film, kde se s rostoucí rychlostí zkracuje vlak ve směru jízdy, ale já osobně jsem vlakem rychlostí na úrovni 95% rychlosti světla, kdy se začnou projevovat relativistické jevy, ještě nejela. Nicméně, přes uvedené obtíže dnes již víme, že Einsteinovy zákony platí, a to díky pokrokům ve výzkumu vesmíru, který představuje vhodnou laboratoř pro ověření platnosti teorie relativity. Mezi relativistické objekty patří například gravitační čočky, pulsary a černé díry. Opustím ale už téma Einsteinových objevů, které by bylo na několik samostatných článků, a přejdu k druhému výročí, které s prvním spojuje vesmír. Zatímco A. Einstein se věnoval kosmickým zákonům ve svých úvahách a teoretických studiích, tak druhý oslavenec, kterým je americký astronaut Eugene Cernan, se za hranici vesmíru několikrát osobně podíval.

Poslední na Měsíci

Eugene Andrew Cernan se narodil 14.března 1934, letos se tedy dožívá osmdesáti let. Po studiu elektrotechniky a leteckého inženýrství a vojenské službě na letadlových lodích byl v roce 1964 zařazen do výcviku astronautů. Poprvé se vypravil na oběžnou dráhu 3.června 1966 jako druhý pilot kosmické lodě Gemini 9A. Během třídenního pobytu vystoupil jako teprve třetí člověk do volného kosmického prostoru, kde prováděl různé výzkumné práce. Druhá mise Eugena Cernana proběhla jen dva měsíce před prvním přistáním lidí na Měsíci. Na oběžnou dráhu okolo našeho nejbližšího kosmického souseda odstartovali spolu s velitelem lodi Apollo 10 Thomasem Staffordem a s Johnem Youngem 18. května 1969. Úkolem bylo natrénovat všechny manévry a natočit záběry povrchu potřebné k příletu a přistání na Měsíci, k němuž se přiblížili na vzdálenost 15 kilometrů. Barevné záběry povrchu Měsíce také vysílali na Zemi. Naposledy se Eugene Cernan podíval do vesmíru o tři roky později. Už jako velitel odstartoval 7. prosince 1972 v kosmické lodi Apollo 17, což byla dosud poslední výprava astronautů na Měsíc. Spolu s geologem Harrisonem Schmittem strávili týden v oblasti údolí Taurus-Littrow. E. Cernan opustil jako poslední měsíční povrch 13. prosince 1972, a je tak dodnes posledním člověkem, který se prošel po Měsíci.

Po čtvrté na světě

Kosmonauté jsou samozřejmě vystaveni většímu riziku než jiné profese. Eugene Cernan prožil tři dramatické okamžiky, z toho dva při výkonu svojí práce. V lednu 1971 se při výcviku zřítil s vrtulníkem Bell H-13 do řeky Indiana River. Při havárii došlo k výbuchu palivové nádrže a roztříštění stroje, s jehož zbytky se astronaut potopil do vln. Podařilo se mu vyplavat, bohužel se však vynořil přímo v místě hořící skvrny rozlitého benzínu. Musel proto plavat pod vodou, a nakonec se mu podařilo vyplavat na volnou hladinu, kde ho popáleného s různými zraněními našla turistka v loďce. Podruhé unikl E. Cernan těsně smrti přímo na oběžné dráze, když při letu Apolla 10 došlo k havárii palubního počítače, a stroj se při pokusu o odletový manévr málem zřítil na povrch Měsíce. Jen díky zkušenosti pilotů se podařilo havárii odvrátit, k pádu chyběly dvě sekundy. Tato příhoda měla tragikomickou dohru na Zemi. Cernan byl popotahován za to, že při dramatických okamžicích pronesl „slova, která člověk vídá na veřejných záchodcích“. NASA ho na nátlak veřejnosti donutila k veřejné omluvě. E. Cernan pak řekl na tiskové konferenci: “Těm, kterých jsem se dotkl, se omlouvám. Těm, kteří mě chápou, děkuji.“ Jeho kolega na palubě také použil nespisovné výrazy, ale protože mu bylo špatně rozumět, tak to nikdo neřešil. Druhou havárii vrtulníku přečkal bez újmy na zdraví E. Cernan při návštěvě České republiky, když 28.října 2001 letěl s dalšími hosty (také V. Remkem) vrtulníkem MI-8S Armády České republiky do Bernartic u Milevska. Po technické závadě vrtulník havaroval při nouzovém přistání.

Česká vlajka na Měsíci

Eugen Cernan se narodil v Chicagu, avšak jeho prarodiče z matčiny i otcovy strany pocházeli z bývalého Československa. Anna a Štefan Čerňanovi odešli z Vysoké nad Kysucou již v roce 1903. Jejich syn Andrew (otec kosmonauta Cernana), který se narodil již v Americe, se oženil s Rozálií Cihlářovou. Její rodiče přišli za lepším životem z Borovan v Jižních Čechách, které se nacházejí blízko zmíněných Bernartic. Eugene Cernan s sebou na obě výpravy k Měsíci vzal českou vlaječku, která je na obrázku na pamětním certifikátu. Přesto nebyl v socialistickém Československu vítaným hostem. V roce 1974 mu nebyla umožněna oficiální návštěva, dostal se ale na veletrh Incheba s novinářskou akreditací. Sešel se s ředitelem Astronomického ústavu v Ondřejově doc. Lubošem Perekem, kterému také českou vlaječku předal. Po odstranění doc. Pereka z vedení Astronomického ústavu, byla vlajka uložena ve skladu. Teprve v roce 1990 se vrátila na místo, kam ji původně umístil doc. Perek – do návštěvnické galerie dvoumetrového dalekohledu. Po revoluci se E. Cernan do země svých předků vrací pravidelně od roku 1994. V roce 2001, kdy došlo k havárii vrtulníku, přijel na pozvání náčelníka generálního štábu Armády České republiky Jiřího Šedivého. Znovu se při různých příležitostech vrátil v letech 2002, 2004 a 2008, kdy s vnučkou navštívil opět Borovany. Fotografie je z jeho návštěvy v roce 2008 (zdroj astro.cz).

Doufejme, že dnes už má Eugene Cernan všechny letecké i společenské havárie za sebou, a popřejme mu hodně zdraví a sil do dalších let.

Eliška Anna Kubičková

Karel DrábekRaději 2x než nic09:2217.3.2014 9:22:13
Jan VeselýDíky za něj21:2716.3.2014 21:27:14
Eliška A. KubičkováJá jsem ten článek nakonec taky našla,20:3116.3.2014 20:31:20
Jan VeselýKdo hledá pozorně, najde19:1616.3.2014 19:16:04
Eliška A. KubičkováJá jsem si všimla té poslední věty,17:2716.3.2014 17:27:32
marekTo jsem teda17:0416.3.2014 17:04:21
Eliška A. KubičkováTaky nevím, Pavle, co vás tak rozčililo.16:0816.3.2014 16:08:54
marekPoslyšte, levape,15:4916.3.2014 15:49:18

Počet příspěvků: 10, poslední 17.3.2014 9:22:13 Zobrazuji posledních 10 příspěvků.

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Původní záměr byl fotoblog, ale občas sem napíšu i nějakou úvahu, recenzi či reportáž ze zajímavé akce.

Vystudovala jsem strojní inženýrství, aplikovanou elektrotechniku, základy průmyslového designu a základy tvůrčího psaní. Pracovala jsem v průmyslu, vzdělávání a výzkumu, poslední dobou se věnuji hlavně marketingu, popularizaci vědy a umělecké tvorbě. Píšu také na idnes, netmedium, blog-kavarna a portalprozeny.

REPUTACE AUTORA:
5,05

Tipy autora

tento blog
všechny blogy