Blowin' in the Wind

sobota 12. červenec 2014 05:48

Ještě jednou se vracím k fenoménu Boba Dylana, jehož tvorba a život by vydaly na dlouhý seriál. Já se však budu věnovat jeho nejslavnější písni, která se stala sama o sobě nejméně stejnou legendou jako její autor.

Píseň Blowin' in the Wind nazpívaly a nahrály stovky interpretů. Já sama jich znám odhadem nejméně padesát. I když samozřejmě neznám všechny verze, pokusila jsem se vybrat z těch, které jsem objevila, takové, které jsou, podle mého názoru, nejlepší a nejzajímavější. Podle očekávání bylo mezi nahrávkami spoustu braku, hodně průměru, docela hodně zajímavostí, několik rarit a několik skutečných pokladů. Překvapilo mě, kolik se na Internetu vyskytuje návodů, jak se s písní Blowin' in the Wind naučit hrát na kytaru. Řadu verzí tvoří právě pokusy začínajících hudebníků a zpěváků. Pokud jde o profesionály, jsou zde zastoupeni umělci, jak se dnes populárně říká, napříč žánry. Můžeme tak poslouchat Dylana nejen ve folkových aranžích, ale také rockového, v rytmu reggae, jazzového, soulového, šansonového, v úpravě cikánských melodií, ve stylu country, rokenrolu,..., tečky znamenají, že jsem na něco určitě zapomněla. Dylana prostě zpívá každý. Je považován za zakladatele folk-rocku, což je docela široký pojem a Dylanovy desky skutečně znějí velmi odlišně. Zřejmě i díky tomu se do jeho písní (nejen Blowin' in the Wind) pouští opravdu zástupci skoro každého stylu. Zmíněné žánry byly zastoupeny víckrát, takže jsem se opět snažila vybrat to nejzajímavější, i když uznávám, že to je subjektivní pohled - takže lépe - vybrala jsem to, co se mi nejvíc líbilo. Z časových důvodů jsem nezařadila instrumentální verze, i když některé byly opravdu krásné a originální. Ale už přestanu řečnit a pojďme se dívat a hlavně poslouchat. Doufám, že budete překvapeni alespoň stejně jako já.

Začnu tím, co je nejbližší době vzniku - černobílá šedesátá léta. A musím říct, že celkově to nejlepší pochází právě z téhle doby. Zvuk se může zdát zastaralý, aranže a image umělců kýčovité, ale je jisté, že to byla doba, kdy bylo samozřejmostí, že zpěváci, a to i z populární hudby, uměli zpívat. Když si zadáte do vyhledávače na Youtube název písně Blowín' in the Wind, tak se vám na prvním místě, ještě před Bobem Dylanem zobrazí legendární trio Peter, Paul and Mary. Jistěže vypadají nemoderně, pánové na mě působí co do vzhledu jako buditelé z doby národního obrození. Je to ovšem naprostá klasika, a co je důležité znovu zopakovat - umějí zpívat.

Když jsem přemýšlela, jak písničky seřadit, tak jsem se rozhodla takto: Nejdřív tu největší klasiku, potom zajímavosti, překvapení a speciality, a nakonec ty moje nejoblíbenější. Z každé skupiny jsem pak vybrala jednu nebo dvě ukázky, aby blog vůbec někdy skončil. Po úvaze jsem se rozhodla nezařadit žádné odstrašující příklady, jednak proto, že se někomu třeba líbí, a vím, jak je nepříjemné, když například někdo o mém idolu napíše, že je "vykopávka", a také, abych nekazila dojem. Pokud přece zmíním ty nejkřiklavější případy neumění, tak jen slovně. Jednu nepříliš kvalitní nahrávku, jak hudebně, tak technicky, jsem přesto vložila, protože ji z pochopitelných důvodů, jak uvidíte, nešlo nezařadit. Ty pěkné, které se nevešly, zmíním alespoň jménem, aby si je čtenář, který stojí o umělecký zážitek, mohl vyhledat. Na druhou stranu uvítám, pokud mě někdo upozorní na nějakou zajímavou nahrávku. Mezi výše zmíněnou černobílou kvalitu počítám ještě například nahrávky Bobby Bareho a Teda Hawkinse.
Další dvě ukázky jsou z oboru country legend. Obecně nemám moc ráda hluboké mužské hlasy asi tak jako nemám ráda "drsné muže". Jsou však výjimky, kdy je basem obdařená jemná, citlivá a inteligentní duše jako v případě Johnyho Cashe. Mimochodem Bob Dylan ho považoval za jeden ze vzorů, když o něm řekl: "Johny je jako Polárka. Všem nám ukázal cestu." Tahle verze je krásná a originální i svým hereckým ztvárněním.

Pánové, na těch fotkách není nějaká obyčejná sexbomba, ale Dolly Parton, v country oboru legenda stejného kalibru jako Johny Cash. Odpovídá tomu i její brilantní interpretace písně Blowin' in the Wind.

Třetí klasik, který zazpíval legendární píseň je ten, kterému říkali v mládí "nový Dylan", protože se mu podobal jak vzhledem, tak zpěvem. Je to jeden z mých nejoblíbenějších umělců, jeho koncert v pražském Edenu pro mě byl jeden z největších uměleckých zážitků. Ano, je to Bruce Springsteen. Od Dylana se však hodně liší, a to jak vzhledem, tak zpěvem. Protože jsem oba viděla na koncertě, můžu srovnávat. Éterický Dylan, který se pohybuje lehce a nenápadně jako lesní skřítek, vyzařuje jako světluška. Springsteen, který na jevišti doslova řádí, působí jako zdroj vysokého napětí. I jeho hlas je jiný, měkčí, plný emocí, které se sarkastický Dylan snaží skrývat za svým ostrým kovovým přízvukem.

Další část je už procházka různými žánry. Jako první jsem našla interpretaci Stevie Wondera z koncertu na počest B. Dylana 30th Anniversary. Mám ho v oblibě, byla jsem už před revolucí na jeho koncertě v Praze na Spartě. Je od narození slepý a je ohromně muzikální. Nejdřív jsem si myslela, že se k jeho hudbě písnička nehodí. Ale je vidět, že si umí poradit s každým stylem.

Velmi příjemným překvapením pro mě byla Chér. Když se zaposlouchám do jejího zpěvu, tak bych řekla, že zní vůbec ze všech nejvíc "dylanovsky". Chér je taky herečka, takže je možné, že hraje Dylana. Je také vidět, že je paní zpěvačka, což by měli vzít na vědomí bulvární novináři, kteří se zajímají hlavně o její plastiky (stejně jako u Michaela Jacksona, se kterým byli dobří přátelé).

Při hledání verzí Blowin' in the Wind jsem objevila zpěváky a hudebníky, o jejichž existenci jsem neměla tušení. Patří mezi ně i tento správný chlapík, který vystupuje pod jménem Zé Ramalho, a k němuž se písnička hodí i stylově. Také je vidět, že ji není nutné zpívat jen anglicky. V jakých dalších jazycích existují verze, o tom později - patří to mezi překvapení.

Pod heslem na jedné z Dylanových desek "Nobody sings Dylan like Dylan" jsem si nekoupila desku, která vyšla k jeho sedmdesátinám, kde jsou Dylanovy písně v interpretaci různých umělců z celého světa. Při poslechu této verze jsem si řekla, že jsem prohloupila. Takhle parádně zpívá Dylana maďarská cikánská skupina Kek Lang.

Don Carlos a změna stylu. Dylana v rytmu reggae jsem našla víc, tahle verze mi připadala nejlepší. Tak si zatancujte.

Další brilantní interpretace. Zpěvačka, herečka a bojovnice za lidská práva Odetta Holmes natočila v 60. letech celou desku coververzí Dylanových písní. Líbil se mi tento komentář: "A timeless classic!"

Trochu změníme styl. Skupina Mountain a rockový Dylan.

Jestli si v tuto chvíli myslíte jako já, že vás nic nepřekvapí, tak se hluboce mýlíte. Přichází totiž na řadu ta zmíněná, nepříliš kvalitní nahrávka, kterou jsem prostě musela vložit. Podotýkám, že umělec zpíval i další Dylanovy písně v lepším provedení. Folkovou hymnu totiž zpívá ... ano, je to skutečně tak - král rokenrolu Elvis Presley! Mimochodem po Johny Cashovi další vzor Boba Dylana, který převzal jeho písně. Doporučuji vyhledat, jak zpívá Elvis píseň Don´t Think Twice, It´s All Right.

Zatím jsem se věnovala příjemným překvapením. Některé verze však pro mě byly zklamáním. Další verze mi nepřišly tolik mimořádné a zajímavé. Patří sem ze známých umělců například Neil Young, Alanis Morissette, Neil Diamond a také Suzanne Vega. Českou verzi znám jen jednu, a to v podání Waldemara Matušky, která se mi velmi nelíbí. Matuška se uměl odvázat, nevím proč zpívá zrovna tenhle slavný protestsong jako ukolébavku. Nejhorší je ale nic neříkající, bezzubý text. Na druhou stranu chápu, že v době, kdy jsme budovali socialismus pod heslem "Zalejeme jejich válečný chřtány naší mírovou ocelí" by slova o tom, že je příliš mnoho mrtvých a kdy už zakážou výstřely z děla, byla nežádoucí a podvratná.
Jako zvláštní zajímavost vzpomenu Blowin' in the Wind v podání manželky bývalého francouzského prezidenta Sarkozyho Carly Bruni. Pro nedostatečnou kvalitu interpretace jsem ji ovšem nezařadila.

A teď už konečně moje nejoblíbenější coververze písně Blowin' in the Wind. Jsou to ty největší perly, jaké se mi podařilo vylovit v moři Internetu. Jedna z nich je rarita, jakou bych nečekala. Existuje dokonce ve dvou jazykových verzích. Na Youtube je mnohokrát (anglická verze), a u jedné je komentář, že je to pro Dylana pocta. Asi tak nějak to vidím taky. A z mého pohledu je to ještě větší pocta než, když ho zpívá Elvis Presley a Johny Cash. Folkovou hymnu totiž natočila na desku, vedle Grety Garbo, snad vůbec největší legenda stříbrného plátna, herečka a zpěvačka Marlene Dietrich. Nakonec tedy i šansonový Dylan. Nejdřív německá verze a nádherné video. Marlene skvěle vyslovuje, že rozumím dost i se svojí chatrnou němčinou.

A anglický originál. Kdo zná postoje M. Dietrich za 2. světové války, toho zase její zařazení této písně do repertoáru tolik nepřekvapí. Nazpívala také další protiválečný song "Where Have All the Flowers Gone" od P. Seegera.

Mezi posluchači se často objevuje názor, že "Dylana někdo zpívá líp než Dylan". Z uvedých ukázek je asi zřejmé, že lze těžko srovnávat různé styly, hlasy,... Nicméně, pokud bych musela říct, kdo zpívá Dylana nejlépe, tak on sám by byl na druhém místě. Na prvním je u mě žena, která přivedla Boba Dylana na začátku 60. let na jeviště, zpěvačka s bezkonkurenčně nejkrásnějším hlasem v populární hudbě, jaký znám, legendární královna folku Joan Baez. Vybrala jsem ukázku z koncertu v Paříži z roku 1983. Jazykově vybavená Joan zpívá refrén v pěti jazycích. Na koncertě v Itálii zpívala celou první sloku japonsky. U jazyků, kde to můžu posoudit (němčina, francouzština) je vidět podle výslovnosti, že je opravdu umí. Španělština je její rodný jazyk stejně jako angličtina (je po otci mexického původu).
Pokud jde o její hlas, tak jistě je hodně zpěvaček s výborným hlasem. U Joan Baez ale nejde jen o čistou intonaci nebo velký rozsah. V jejím hlase jsou zvláštní vibrace, jakoby zpívala přímo ze srdce. Znám jen dva takové hlasy, ze kterých běhá mráz po zádech, a toto je jeden z nich. Sama Joan napsala autobiografii "Můj hlas je dar". Určitě je to výstižně řečeno. Je to dar od Boha. Když zpívá, připadá vám jakoby přinášela poselství z jiných sfér.


Eliška Anna Kubičková

Související články


Eliška A. KubičkováDíky :-)18:191.8.2014 18:19:36
Marianna B.je to báječné22:4130.7.2014 22:41:15
Eliška A. KubičkováHarmonika a další opomenutí14:2612.7.2014 14:26:08

Počet příspěvků: 3, poslední 1.8.2014 18:19:36 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Původní záměr byl fotoblog, ale občas sem napíšu i nějakou úvahu, recenzi či reportáž ze zajímavé akce.

Vystudovala jsem strojní inženýrství, aplikovanou elektrotechniku, základy průmyslového designu a základy tvůrčího psaní. Pracovala jsem v průmyslu, vzdělávání a výzkumu, poslední dobou se věnuji hlavně marketingu, popularizaci vědy a umělecké tvorbě. Píšu také na idnes, netmedium, blog-kavarna a portalprozeny.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora

tento blog
všechny blogy