Večer s královnou

úterý 4. listopad 2014 01:24

V říjnu nebyly jen volby...


Nebouchaly petardy, nezářily ohňostroje, nezněly fanfáry. Krátce po osmé přišla na jeviště staré dobré Lucerny žena v šedých džínsách, bílé košili a s červeným šátkem přes ramena. Zamávala publiku a spustila se bouře potlesku silná jako vlna v příboji. Potom začala zpívat s obyčejnou akustickou kytarou. Nepřevlékala kostýmy, nebyly žádné světelné efekty, nebyla ani velká kapela. Nebylo nic z toho potřeba. Přesto diváci po každé písničce skoro šíleli. Jak by ne. S královnou se člověk nepotká každý den.


Po delší době k nám totiž přijela legendární královna folku, zpěvačka s nedostižným pěveckým projevem, Joan Baez.

V úvodu představila svůj "band", který tvoří jen dva muzikanti. Zvukem ovšem nahradili celou kapelu. Je to multiinstrumentalista Dirk Powell a Gabriel Harris, hráč na různé druhy bicích nástrojů (a také její syn).

Joan Chandos Báez se narodila v roce 1941 v New Yorku. Je z rodiny Američanky skotského původu a Mexičana. Její otec byl fyzik, pracoval na Stanfordu a MIT, rodina se proto víckrát stěhovala. Joan studovala na umělecké fakultě univerzity v Bostonu, ale protože se brzy proslavila jako zpěvačka, studia zanechala. Za královnu folku je označována už od 60. let. V roce 1959 zaujala na festivalu v New Portu svým krásným hlasem, který má rozsah víc než tři oktávy. I proto jsem si řekla, že by byla škoda o ní jen psát, a rozhodla jsem se do blogu zařadit některé písničky dostupné na Youtube. Následující píseň by mohla zazpívat málokterá zpěvačka populární hudby. Je to Bachianas Brasileiras No 5 Aria od Hectora Villa-Lobose.

Joan Baez může se svým hlasem zpívat prakticky cokoliv, a také zpívá (a zpívala i v Praze) řadu slavných světových hitů, nicméně její hlavní zaměření, i vlastní tvorba (složila asi 80 písní), je z oblasti folku. Málokdy ji proto lze vidět bez kytary - zde zpívá jen s doprovodem klavíru.

Některé slavné písně jsem slyšela live už vícekrát v různém provedení. Třeba The Boxer od Simona a Garfunkela, kterou má Joan Baez už dlouho v repertoáru, zpíval v Lucerně před čtyřmi lety Chris Norman. Suzanne jsem slyšela v Praze vloni v originálním provedení Leonarda Cohena.



Dirk Powell nehraje jen na klavír. Nepamatuji si všechny nástroje, na které hrál, ale kromě harmoniky to byly housle, několik kytar a různá benja. Kromě toho, že je skvělý muzikant, je taky velký showman.


Tato taneční kreace patří ke country písni, v níž se zpívá: "Když mám hlad, dej mi chleba, když mám žízeň, dej mi whisky."



Opět něco z historie.


Joan Baez prokládala písničky vyprávěním o jejich obsahu i různými historkami. Ta z Bratislavské lyry, kdy pozvala na jeviště Václava Havla, a v sále vypnuli proud, je už proslulá. V jejím podání, kdy napodobila i Havlův hlas, to zase bylo jiné. Největší aplaus měla píseň, kterou zpívala s notami, respektive s textem na papíře. Joan Baez, která zpívá i uvádí koncerty běžně v němčině, francouzštině a dokonce v japonštině, prohlásila, že čeština je těžká. Přesto zazpívala v češtině Krylova Bratříčka. Po celou dobu koncertu jsem měla takový zvláštní slavnostní pocit, ale toto mě opravdu dojalo.

Video z Lucerny asi nikdo nepořídil, tak aspoň německá verze Where Have All the Flowers Gone (s Nanou Mouskouri).

Kdo píše o Joan Baez, nevyhne se její love story s Bobem Dylanem. U následující písničky, Catch the Wind od Donovana, říká jeden komentář: "sorry Joan - but trying catch Bob was a waste of time." Nicméně písnička je to hezká a obrázky taky.

O vztahu Joan Baez a Boba Dylana dokonce vyšel článek v časopise Psychology Today od Dr. Stantona Peele, autora knihy Love and Addiction (1975). Kromě toho, co mi bylo už dřív zřejmé, totiž, že se Baez a Dylan nerozešli jen kvůli Sáře (Dylanova první manželka), ale také se rozešli umělecky, přidává autor ještě další zajímavé postřehy . Dylan píše v autobiografii "Kroniky" (Chronicles), že nesnášel, když byl stavěn do role mluvčího své generace. I když přišel na scénu jako rebel, později toužil po klidu a spokojeném rodinném životě. Píše, že se snažil působit jako "nudný patron", aby na něj lidi zapomněli, což se mu samozřejmě nepodařilo. I v hudbě se posunul od barda s kytarou a harmonikou k rockovému hudebníkovi (je považován za zakladatele folk-rocku). Naproti tomu Joan zůstala celý život věrná stylu, s nímž začínala. Jako "pravdoláskařka" ještě po šedesátce žila nějaou dobu na stromě kvůli nějakému protestu. Se sestrou se za účast na demonstraci dostaly i do vězení. Také se v 60. letech provdala za novináře a politického aktivistu Davida Harrise, s nímž má syna Gabriela, (perkusionista z její kapely).

V osobním životě neměla štěstí. Manželství se po pěti letech rozpadlo. Ani vztah se Steve Jobsem (ano, jedná se o zakladatele firmy Apple), v 80. letech nevyšel, a tak nakonec zůstala sama, jak si i sama předpověděla už v mládí v písni "I never will marry." Dr. Peele uvádí ještě další souvislosti. Fanoušci Joan mají velmi za zlé Dylanovi, jak se k ní zachoval, když už chtěl jen Sáru. On se ale stejně zachoval později k Sáře, i ke všem svým dalším partnerkám, a nakonec taky zůstal sám. Nicméně, na rozdíl od nich si nemyslím, že by ji jen využil jako výtah ke slávě. Joan byla už slavná královna folku, vystupovala s Petem Seegrem, když pozvala do svého vystoupení mladičkého, a zcela neznámého, Boba Dylana. (Diváci na něj pískali, že kazí její vystoupení). Podle toho, co píše Dylan v životopise, je zřejmé, že ho setkání s Joan velmi zasáhlo. Podle toho, jak o ní v posledních letech mluví, se zdá, že má pravdu Dr. Peele, když tvrdí, že to byl hlavně on, který byl "crazy about her" spíš než ona.

V každém případě se později smířili a dále spolupracovali. V roce 1975 společně vystoupili v Thunder Revue.

Ještě se vraťme do 60. let, kdy se Joan s Bobem taky dost nablbli.

Na další fotce je s nimi maminka Joan a její mladší sestra Mimi Farina (1945 - 2001),
která byla také zpěvačka a aktivistka za lidská práva.

V tomto videu vystupují Joan a Mimi společně pro vězně.

Joan musela v Lucerně hodně přidávat. Nakonec zazpívala Dona, Dona. Současnou verzi této písně jsem nenašla, tak přidávám dvě z letošního roku. Forever Young od Boba Dylana uvedla jako nejžádanější píseň, kterou zpívala na svatbách, pohřbech, oslavách. Tato ukázka je z koncertu v Londýně letos v září.


Nakonec jsem si nechala nejslavnější píseň z její vlastní tvorby, nádhernou Diamonds and Rust. Joan v ní vypráví o vztahu s Bobem Dylanem, který se vyjádřil, že je to pro něj velká pocta. Záznam je z vystoupení letos v červenci v Los Angeles.



Eliška Anna Kubičková

Eliška A. KubičkováDěkuji za další příspěvky12:005.11.2014 12:00:59
NULIMilá Eliško,11:335.11.2014 11:33:08
Vašek VašákEliško Anno,09:115.11.2014 9:11:15
Eliška A. KubičkováDěkuji :-)19:124.11.2014 19:12:08
Lída V.levape, snad tedy přijmete17:474.11.2014 17:47:56
Eliška A. KubičkováTaky děkuji, paní Blanko,11:454.11.2014 11:45:28
Eliška A. KubičkováKdyž si to čtu,02:154.11.2014 2:15:57
Eliška A. KubičkováJo, jo,02:094.11.2014 2:09:50

Počet příspěvků: 12, poslední 5.11.2014 12:00:59 Zobrazuji posledních 12 příspěvků.

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Původní záměr byl fotoblog, ale občas sem napíšu i nějakou úvahu, recenzi či reportáž ze zajímavé akce.

Vystudovala jsem strojní inženýrství, aplikovanou elektrotechniku, základy průmyslového designu a základy tvůrčího psaní. Mám praxi v průmyslu, vzdělávání a výzkumu, od r. 2013 pracuji jako OSVČ. Věnuji se zpracování digitalizovaného obrazu, marketingovým výzkumům a umělecké tvorbě.

REPUTACE AUTORA:
6,42

Tipy autora

tento blog
všechny blogy