Zbytečné hrdinství

neděle 11. leden 2015 02:34

Téma, kterému se nelze v posledních dnech vyhnout, střelba v redakci francouzského satirického týdeníku, je obsáhlé, a zahrnuje více aspektů. V tomto příspěvku se chci věnovat jednomu z nich, a to je kreslení karikatur, natáčení filmů či psaní knih zesměšňujících islám.

Poprvé jsem slyšela o vyhlášení rozsudku smrti islámskými představiteli kvůli uměleckému dílu, když byla vydána fatva s tímto trestem nad spisovatelem Salmanem Rushdiem kvůli románu Satanské verše, v němž zesměšnil Mohameda. Od té doby došlo k dalším výhrůžkám a útokům, včetně vraždy holandského režiséra a herce Theo van Gogha (pravnuk Theo van Gogha, bratra slavného malíře Vincenta van Gogha), který natočil film o postavení žen v islámu. Bylo zde vidět, že teorie o podřadném postavení žen vychází přímo z Koránu.

Umělci byli často i v minulosti považováni za nepřátele různých režimů. Nemyslím teď jen české, ruské, kubánské nebo čínské disidenty, tedy naše současníky. Mezi zakázané autory patřili v určité době i Victor Hugo, George Sand nebo Karel Havlíček Borovský. Kritici politických režimů byli ovšem perzekuováni už ve starém Římě. Většinou byli trestáni zákazem vydávání děl, vyhnanstvím nebo nucenou emigrací, někdy i vězením. Jen ty nejhorší zločinné režimy mučily a popravovaly. Umělci se sklonem k satiře jsou ohroženi ještě víc, protože si obvykle nemohou odpustit strefování se do nepřítele za žádných okolností. Na tuto vlastnost doplatil například písničkář Karel Hašler. Umělců a novinářů popravených fašisty jako Vladislav Vančura nebo, kteří zahynuli v koncentračních táborech jako Josef Čapek, bylo hodně.

Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, jestli takové oběti měly smysl, stejně jako otevřené postoje umělců a dalších veřejně známých osobností u nás a v dalších zemích za totality. Nám, kteří jsme neměli větší, nebo řekněme otevřené problémy, připadali takoví lidé jako hrdinové. Pamatuji si, jakou jsem měla radost, když se mi podařilo objevit v antikvariátě desku s Martou Kubišovou, jak jsme si tajně opisovali texty Karla Kryla. Každý asi chápe, že i když tito lidé přímo nesvrhli totalitní vládu a nepropustili politické vězně, tak svoji „podvratnou“ činností režim oslabovali už tím, že podrývali autoritu těch, kteří byli u moci, a podporovali občany mentálně a duchovně, pomáhali udržovat naději, že jednou bude líp, že zase budeme dýchat čistý vzduch. Ještě dnes jsou na světě „vězni svědomí“, jak jim říká Amnesty International, kterou mimochodem pomáhala budovat umělkyně, jež měla za svoje názory taky problémy, dokonce strávila několik týdnů ve vězení – legendární královna folku Joan Baez. Mimochodem její manžel David Harris strávil asi polovinu doby jejich čtyřletého manželství ve vězení, protože odmítl jít bojovat do války ve Vietnamu.

Tento druh odporu nepovažuji za zbytečné hrdinství, jak říká titulek článku. Sama jsem se v minulosti zúčastnila různých demonstrací proti něčemu nebo naopak na podporu něčeho, podepisovala jsem a podepisuji různé petice, protože jsem přesvědčena, že takový nenásilný protest je potřeba, i když třeba nemá rychlou odezvu. Upozornit na to, co není v pořádku je asi to nejmenší, co může člověk udělat, pokud se nechce nebo nemůže přímo zapojit do politiky. V čem tedy vidím zbytečné hrdinství? Právě v tom, o čem se píše v prvním odstavci, tedy v kreslení karikatur Mohameda a zesměšňování islámu. Nejsem žádným zastáncem, tím méně příznivcem islámu, naopak. Jeho učení považuji za blízké nejhorším zločinným režimům. Jsem přesvědčená, že teroristické útoky jsou součástí většího plánu, jak ovládnout celý svět, jak o tom píšu v jiném článku (odkaz pod textem).
Chápu, že mnoho lidí má pocit bezmoci při pohledu na teroristické akce, které se objevují jako údery blesku z čistého nebe. Chápu, že novináři a umělci vedou svůj způsob boje, který ovládají. Nicméně žádný rozumný a schopný bojovník nepůjde s holýma rukama rovnou naproti nepříteli s puškou. Navíc takovému, který nectí žádné zásady čestného boje, takže nemůže čekat, že nevystřelí na nepřítele beze zbraně, a to ani v případě, že by se chtěl vzdát. Tím méně na něj bude pokřikovat posměšné říkanky a dělat obličeje. Každému je jasné, že se takové chování rovná sebevraždě. A kreslíři a novináři, kteří vydávali karikatury Mohameda, se chovali stejně sebevražedně. Jestli zbylí redaktoři budou pokračovat ve stejném stylu, nemá smysl další komentář. Ačkoliv si vážím paní Ayaan Hirsi Alí, nesouhlasím s jejím názorem, že se má projevovat svoboda projevu satirou na islám. Obecně nesouhlasím se zesměšňováním náboženství, politiky, ani čehokoliv jiného, protože si myslím, že větší smysl má konstruktivní kritika a pojmenování toho, co je špatně. Konkrétně v otázkách náboženství se většinou projevuje neznalost a nepochopení podstaty problému, ale to teď není podstatné.

Hlavně mi vadí, že tento druh protestu nevede k ničemu konstruktivnímu, že oběti jsou v tomto případě zbytečné. Tady nejde o podmílání nějakého režimu, který se již naklání jako ztrouchnivělý kmen, ale o přilévání oleje do ohně, který se už dávno rozrostl do požáru. Jak píšu v citovaném článku, radikální muslimy a islám je potřeba vytěsnit a zabránit jeho rozrůstání napadáním jeho základních hodnot s odkazem na platné zákony. Neupírám zavražděným novinářům velkou odvahu, možná i hrdinství. Ale je to hrdinství zbytečné, donkichotské a kontraproduktivní. Tady nejde o otázku svobody projevu nebo o nějaké ústupky. Snažím se přijít na to, jaký přínos může mít nakreslení karikatur a následné postřílení redaktorů, a nemůžu na nic přijít. Zvlášť mi to připadá nepatřičné v kontextu toho, jaké skutečné a nebezpečné ústupky dělají politici. Myslím, že jestliže někdo chce, a to snad chceme všichni, zabránit vzniku jednotného islámského státu pokrývajícího celou zeměkouli, musíme se konečně rozhodnout, a muslimům vyhlásit válku, ovšem tak, aby si toho prakticky nevšimli. Úvaha o vhodných metodách boje je součástí mého druhého textu, který jsem publikovala na idnes. Jestliže dvanáct mrtvých v redakci má být důkazem, že kreslení karikatur není účinná metoda tohoto dlouhého boje, který bude možná trvat desítky let, je cena za tento důkaz příliš vysoká.

Odkaz na článek na dané téma publikovaný včera na mém druhém blogu.
Nejde (jen) o Mohameda

Eliška Anna Kubičková

Eliška A. KubičkováSilvie, co mi to podsouváte?14:5417.1.2015 14:54:17
Silvie W.Ustupovat se nema01:4215.1.2015 1:42:39
cernypane Petr Hajek22:1213.1.2015 22:12:53
ZipPane Černý,18:2813.1.2015 18:28:26
cernyzcela souhlasim s pani Kubickovou12:3013.1.2015 12:30:34
ZuzkaKomunistka EVA20:1512.1.2015 20:15:07
Josef Robin"Domnívám se, že široká medializace"15:5812.1.2015 15:58:06
matkaObčan, neobčan....10:1612.1.2015 10:16:29
VirtualPohrobci KSC10:0212.1.2015 10:02:14
EVADomnívám se, že široká medializace22:1611.1.2015 22:16:23
JB001Evropu nečekají lehké časy16:0811.1.2015 16:08:38
JB001re: levap15:5111.1.2015 15:51:49
Eliška A. KubičkováDěkuji za příspěvky15:2811.1.2015 15:28:52
josef hejnaPavle, já se jenom ptal.14:1511.1.2015 14:15:03

Počet příspěvků: 35, poslední 17.1.2015 14:54:17 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Původní záměr byl fotoblog, ale občas sem napíšu i nějakou úvahu, recenzi či reportáž ze zajímavé akce.

Vystudovala jsem strojní inženýrství, aplikovanou elektrotechniku, základy průmyslového designu a základy tvůrčího psaní. Mám praxi v průmyslu, vzdělávání a výzkumu, od r. 2013 pracuji jako OSVČ. Věnuji se zpracování digitalizovaného obrazu, marketingovým výzkumům a umělecké tvorbě.

REPUTACE AUTORA:
6,43

Tipy autora

tento blog
všechny blogy