Přijďte si poslechnout

středa 10. červen 2015 11:28

Pozvánek z facebooku mi chodí tolik, že je ani nestíhám otvírat, tím méně číst. V tom množství se však přece občas najde pozvánka na akci, která stojí nejen za přečtení, ale i za návštěvu. Mezi takové patří autorské čtení Magna Litera, které, přestože se poprvé konalo v dubnu, stává se pomalu tradicí.

Protože by o věcech měli hovořit povolaní, pozvala jsem k rozhovoru zakladatele akce pana Vlastimila, který vystupuje pod uměleckým jménem Diuk. O svém pseudonymu říká: "Význam slovo Diuk žádné nemá. Proto se musím snažit, aby to význam získalo."

V červnu se připravuje již třetí setkání příznivců literární tvorby spojené s autorským čtením Magna Litera. Můžeš popsat, jakým způsobem vznikla myšlenka uspořádat takovou akci?
Dost tomu pomohlo pozorování různých internetových skupin, kam autoři přidávali své texty a děkovali laskavému čtenáři za přečtení, a v lepším případě i okomentování. Sám jsem takový, vždy doufám, že napsaný text někoho zaujme, jenže oproti ostatním zájmovým směrům, jako je hudba nebo tanec, musí literát čtenáře skoro až donutit, aby nakoukl pod pokličku textu a věnoval se mu – tedy hlavně pokud nejste slavní anebo...
Magna Litera, obdobně jako jiné podobné skupiny, nabízí autorům, aby přečetli své dílo (a tak i přesunuli text rovnou do uší posluchačů), a ukázali, co v nich je. Vždyť o tom to přece je, prezentovat se a nepsat jenom do šuplíku...

Proč právě název Magna Litera?
Není zrovna písmeno to, díky čemu se myšlenka dostane do naší reality? Ale taky za to možná mohla kapka teatrálnosti, vzhledem ke snaze zaujmout autory zmlsané jejich vlastní fantasií.
Témata ke zpracování jako „Není vody bez krve“ nebo "Časem k nepříteli“ jsou poněkud neotřelá. Je v tom nějaká inspirace nebo je to okamžitý nápad?

Tato odpověď bude krátká :-). Témata jsou okamžitým nápadem ještě na setkání, paradoxně vymyšlené ve chvíli, kdy se na nějaké začnu soustředit (takže kdoví, jak okamžité to je). Prostě nějaké zavolám a ono mi zaťuká na rameno.
Jak jsi spokojený s dosavadním průběhem, pokud jde o účast autorů i kvalitu příspěvků?
Dosavadní průběh bych nazval jako uspokojivě počáteční. Na první setkání se přihlásilo sedm autorů a ve výsledku jich četlo dokonce devět, poslechli jsme si texty vážné i humorné, ze světa sci-fi i fantasy, a sešlo se i několik básníků. Celé to pobíhá ve velmi přátelském duchu, vždyť kvůli tomu se zvolila útulná kavárna s příjemnými majiteli.
Místo setkání je inspirativní díky přítomnosti výstav obrazů a fotografií, které se zde průběžně konají. Nevýhoda je slabé osvětlení. Podle čeho jsi místo vybíral?
Na osvětlení se zapracuje, ale chtěl bych to udržet na tomto místě. Ano, po Praze je jistě mnoho dalších podniků, některé se i přímo zaměřují na spisovatele a další podobné stavitele mýtů, ale abych použil trošku slangu: „Tady je mi nejlíp a maj tam zatraceně dobrý kafe.“ Když k tomu připočítám skvělé lidi, prostředí a jídlo, tak mi to naprosto vyhovuje.
Prozradíš nám také něco o sobě? Jak dlouho píšeš, co tě vůbec k psaní přivedlo, a na co se chceš dál zaměřit ve vlastní tvorbě i organizování různých literárních aktivit?
Kdyby šlo odpovědět jednoduše. Každý den s psaním znovu začínám, protože každý den se naučím něco nového. Přivedly mě k tomu samozřejmě příběhy, zamiloval jsem se do toho způsobu, jakým autor zprostředkovává své myšlenky. Něco čtete a váš mozek rovnou vytváří iluzi reálného světa, tam někde uvnitř, na papíře. Jenže u některých knih jsem si říkal, že bych to udělal jinak nebo bych chtěl, aby se hrdinové zachovali takto, a to by byla ještě větší zábava a to byl jenom krůček od toho, zkusit něco napsat sám. Zatím mi vyšla vlastním nákladem jedna kniha, a když vše dobře vyjde, tak bude v srpnu stejným způsobem vydána i druhá. Ve vlastní tvorbě se snažím mít vždy dost želízek v ohni. Organizuji komix na motivy první a druhé knihy, stejně tak píšu docela rozložitý gamebook. Nějaké ty scénáře na divadelní scénky a menší počítačové hry, základ třetí knihy a nesmím opomenout ani satirické povídky Deníku zombíka, což je psáno jen tak pro zábavu vždy po třech stranách.
Když se vrátím ke čtení; někteří autoři svoje dílo neumí dobře prezentovat, protože nemají dost zkušeností nebo se stydí a podobně. Napadá tě, jak by se jim dalo pomoci?
Zkušenosti se získávají jako v práci. Časem. Jak by se měli něco naučit, když jim k tomu nebude dána příležitost? A to Magna Litera umožňuje. Ještě před rokem jsem neuměl pořádně číst přímou řeč. Postavy jsem četl bez toho, že bych je rozlišoval výškou hlasu anebo nějakou jinou drobnou odchylkou, ale jakmile jsem si to po pár čtení uvědomil (nebo mi to spíš bylo milosrdně oznámeno), ihned jsem to změnil a tak těžké to zase nebylo. Myslím si, že díky tomu, že svá díla přečtou nahlas a před lidmi, si autoři vlastně pomohou sami.

Další otázky jsou trochu obecnější. Co si myslíš o výuce tvůrčího psaní? Já jsem se setkala s bipolárními názory – nadšených příznivců a zuřivých odpůrců.
Zasávám názor, že se nic nemá přehánět, jistě je fajn, když vám někdo radí, co vše byste měli změnit, aby byl váš text lepší, ale když to přeženete, už to není váš text, ale je to vašeho učitele. To se změnit nedá, každý vidíme svět odlišně.

Co si myslíš o čistotě žánru? Vedu literární redakci mensovního časopisu, a chodí mi k posouzení příspěvky, ze kterých je vidět, že autoři často nevědí, co je povídka, úvaha, memoáry. Čtenář, který nestudoval tvůrčí psaní, asi nepozná, že autor nezná zásady povídky nebo románu. Na druhou stranu, jestliže se určité formy osvědčily, a různé experimentální texty se setkaly spíš s nepochopením, asi dodržení žánru nějaký smysl má. Zajímal by mě tvůj názor.

A přitom se něco takového vyučuje již na základních školách :-). Zažité formy jsou dobrý odrazový můstek, člověk ví, co může očekávat, a ví o mantinelech. Ale bez experimentů bychom se nikam nedostali. Abych citoval Franka Herberta: „Kdo není ochoten riskovat, je odsouzen k tomu nerůst, nežít.“

Poslední otázka je spíš společenská. Někteří bohémsky založení literáti by nejraději odložili cigaretu jen, když nahlas čtou, takže musí mít volná mluvidla. Na druhé straně je 80% lidí, kteří si přejí zákaz kouření ve společenských místnostech, včetně kuřáků, kteří říkají, že když si musí jít zapálit ven, nezapálí si tak často. Co si v tomto kontextu myslíš o chystaném zákazu kouření v restauracích, barech, kavárnách?
Já osobně cigarety nekouřím, i když jsem velký milovník vodních dýmek, ale myslím si, že kompletní zákaz kouření je pěkná hloupost. Pokud si někdo chce zakouřit, cestu si vždycky najde a toto omezování nepovede k větší spokojenosti obyvatelstva. Už jen to, že se obyvatelstvo bere některými lidmi jako celek, není dobrá (a bohužel již dlouho zažitá) představa. Navíc jsou chvíle, kdy by mi vůně tabáku docela chyběla. Jsou situace, kam cigareta prostě patří a když sedíme s přáteli někde v baru a někdo si zapálí cigaretu, nevím, cítím se fajn.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů jak do vlastní tvůrčí práce, tak projektu Magna Litera.



Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Původní záměr byl fotoblog, ale občas sem napíšu i nějakou úvahu, recenzi či reportáž ze zajímavé akce.

Vystudovala jsem strojní inženýrství, aplikovanou elektrotechniku, základy průmyslového designu a základy tvůrčího psaní. Mám praxi v průmyslu, vzdělávání a výzkumu, od r. 2013 pracuji jako OSVČ. Věnuji se zpracování digitalizovaného obrazu, marketingovým výzkumům a umělecké tvorbě.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora