Za uměním na Kampu

středa 10. únor 2016 02:00

V prodlouženém čase výstavy Toyen, kterou jsem nemohla nenavštívit, jsem se po delší době podívala na Kampu. Počasí bylo protivné, výstava narvaná a tradičně se na ní nesmělo fotografovat. Tak jsem pořídila několik obrázků alespoň v okolí muzea Kampa.


Tento červený kůň mě zaujal na první pohled. Toho, že jezdec dosáhne rukama na zem, jsem si ovšem všimla až při prohlížení fotek.

Tento obraz z plakátu se mi líbil asi nejvíc z celé výstavy. Vstupenka platila také na menší výstavu Františka Kupky. Byly zde většinou skicy, což mi nevadilo, protože jsem před lety viděla velkou výstavu tohoto mého oblíbeného malíře ve Veletržním paláci.
Ze slavných obrazů Toyen zde bylo k vidění kromě Ztroskotání ve snu třeba Opuštěné hnízdo, Smutný den nebo pět obrazů z cyklu Sedm mečů bez pochvy. Co mě snad nejvíc fascinuje jsou názvy obrazů, které bych nikdy nevymyslela - jako například "Mizíš v křoví plném křiku". (I když je pravda, že s vymýšlením názvů pomáhali umělkyni i přátelé ze surrealistické skupiny). Toyen na mě vždy působila velmi tajemně nejen svými obrazy, ale i lidsky. Připadá mi ovšem zvláštní, že si nechala od jiných lidí vymyslet pseudonym (konkrétně poetické jméno Toyen navrhl Jaroslav Seifert). Vím, že to není jen její případ, o pseudonymu se s přáteli radila například Anna K. Mně připadá přirozenější, co psal ve své autobiografii Bob Dylan - totiž, že umělecké jméno dlouho hledal a pečlivě vybíral. Když jsem před lety začala psát literární tvorbu, tak jsem si vymyslela dva pseudonymy, ale nikdy jsem je nepoužila, protože mi vždycky přislo nakonec líto nevystupovat pod svým jménem. Krátce jsem ve zkratce používala biřmovací jméno, ale nakonec jsem od toho upustila, protože mi jednak připadalo dlouhé (i ve zkratce, protože to jsou dvě slova), a nakonec jsem si ho nechala úplně pro sebe jako čistě duchovní záležitost, zatímco svoje oficiální jméno beru jako společenské.

Když jsme v lidové škole umění měli modelovat, byly to pro mě nejtěžší úkoly. Ve výtvarném umění se cítím jistěji na ploše plátna, papíru, fotocitlivého prvku fotoaparátu nebo třeba obrazovky počítače. Na plastiky se ale ráda podívám. Ostatně dnes je dost příležitostí se mezi nimi i procházet, jako zde na Kampě. Mám z takových procházek dost materiálu, který jsem zatím nepublikovala hlavně z nedostatku času.









Tato slečna nebyla jediná, kdo využil odrazovou plochu instalace jako zrcadlo, nicméně zaujala tím, že si zapletla celý cop.

Slova Jana Mládka jsou v dnešní době aktuální, i když také, bohužel, v různých variantách hodně zneužívaná.
Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Původní záměr byl fotoblog, ale občas sem napíšu i nějakou úvahu, recenzi či reportáž ze zajímavé akce.

Vystudovala jsem strojní inženýrství, aplikovanou elektrotechniku, základy průmyslového designu a základy tvůrčího psaní. Mám praxi v průmyslu, vzdělávání a výzkumu, od r. 2013 pracuji jako OSVČ. Věnuji se zpracování digitalizovaného obrazu, marketingovým výzkumům a umělecké tvorbě.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora