Běžela jsem pro paměť národa - I. část

pondělí 13. červen 2016 13:38

Organizace Post Bellum, která se zabývá ve spolupráci s Českým rozhlasem a Ústavem pro studium totalitních režimů sbíráním vzpomínek pamětníků hrůz 20. století, zorganizovala letos při příležitosti vyhlazení Lidic 1. ročník Běhu pro paměť národa. Akce se konala v Praze 6 v oboře Hvězda. Zkusím přiblížit atmosféru hlavně obrazem.


Nejednalo se o klasický závod, byla to spíš společenská akce, která proběhla souběžně s festivalem Hvězda pro hrdiny. Vyhlašování výsledků závodu se uskutečnilo před pódiem u letohrádku, na kterém se konal festival.
Charakter akce se projevil i například v účasti - nepřišli běžci, s nimiž se potkáváme skoro na všech závodech, zřejmě je odradilo drahé startovné nebo dali přednost zavedeným akcím. Ve velkém počtu - zde více než 350 účastníků - obvykle neočekávám dobré umístění, tentokrát jsem ani kvůli jiným povinnostem netrénovala. Výsledková listina potvrdila, čeho jsem si všimla už na startu, totiž, že možná 90% účastníků tvořili mladí lidé. (Kdyby se vyhlašovala i kategorie nad 50 let, tak bych byla první, zatímco v kategorii nad 35 let jsem doběhla na 18. místě z celkových 87 závodnic, které závod úspěšně dokončily). Dvě ze sester Geislerových se zúčastnily, ale uběhly jen jedno kolo (5km).

Hned u vstupu vítaly návštěvníky tabule, i když trochu zavádějící - žádné medaile nedostali ani vítězové. Pamětní medaile by byla určitě hezká vzpomínka, a doufám, že je orgaizátoři časem zavedou. K dispozici byla trička s motivy, které se objevily na tabulích na začátku hlavních cest. Musela se ale zvlášť koupit.

Trať sama o sobě byla dost náročná - začátek a konec se běžel po zpevněné cestě, ale hlavní část vedla podél zdi až dolu k rybníčku a zase nahoru k letohrádku, kdo to zná ve Hvězdě, umí si představit profil. To ale nebylo všechno. Organizátoři přiravili na desetikilometrové trati celkem deset překážek, které se ale mohly oběhnout. Většina se dala překonat - byl to třeba proběh mezi pneumatikami nebo přelezení stěny z palet. Tu na obrázku jsem jedinou oběhla - stěna je ve vrcholu vysoká asi 150 cm.

Další fotografie jsou už hlavní náplň blogu - tabule, které obrazem a slovem popisovaly příběhy jednotlivců, skupin a událostí z doby od počátku 2. světové války do roku 1989. Snímky jsou seřazené tak, jak jsem jednotlivé příběhy potkala cestou. Další komentář už asi není potřeba.















Z důvodu čitelnosti textů jsou obrázky větší, takže jsem musela rozdělit článek na dva díly.
Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Eliška Anna Kubičková

Původní záměr byl fotoblog, ale občas sem napíšu i nějakou úvahu, recenzi či reportáž ze zajímavé akce.

Vystudovala jsem strojní inženýrství, aplikovanou elektrotechniku, základy průmyslového designu a základy tvůrčího psaní. Mám praxi v průmyslu, vzdělávání a výzkumu, od r. 2013 pracuji jako OSVČ. Věnuji se zpracování digitalizovaného obrazu, marketingovým výzkumům a umělecké tvorbě.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora